Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika, Šachy v zrcadle dějin

1000 let vývoje šachu v Evropě

Libor Havlíček st. | May 16, 2011 – 12:59Reagovalo 0 ľudí | 977 prečítaní
1000 let vývoje šachu v Evropě

Na základě archeologických a písemných objevů a informací můžeme tvrdit, že proměna šachové hry na evropské pevnině probíhala nejméně po celé jedno tisíciletí. Složitý vývoj šachové hry zakončený nám známou podobou vrcholí v současnosti internetovými aplikacemi užívání a poznání této společenské aktivity.

Tisíc let vývoje šachové hry považuji za důležitý podnět k připomenutí jejího evropského počátku. Proto se k naznačené problematice vracím ještě v tomto příspěvku.

Úvodem si zopakujme stručně pár údajů vztahujících se k šachu v Evropě koncem 10. a počátkem 11. století, které se běžně bez odborných citací a odkazů uvádějí v dostupných materiálech v populárních knížkách anebo na internetu.

Všeobecně se tvrdí, že roku 1000 je šach značně známý v celé Evropě a že se také dostává již do Ruska přes byzantské obchodní a kulturní cesty. Bez pramenných upřesnění v naší literatuře se píše o tom, že roku 1013 šachy pronikají do Anglie ve spojitosti s invazí severských národů na ostrovy a k roku 1027 se dále uvádí, že se král Anglie a Dánska učil hrát šachy při návštěvě Říma. Údajně k roku 1050 je datována první zmínka o šachu v germánské literatuře a různí šachisté předkládají bez odborných odkazů další a další přesné údaje.

Datuje se např. k r. 1055 vznik poemy o šachu pod názvem Elgia de Ludo Scachorum, ovšem zase bez citace středověkých autorů, anebo se prostě tvrdí, že k roku 1090 „se šachovnice se světlými a tmavými políčkami již stala standartem”. Uvádí se také, že k roku 1097 je znám první francouzský odkaz na šachovou hru, k roku 1 100 se šachy dostávají do francouzské literatury anebo k témuž roku 1 100 se šachy rozšiřují v Polsku.

Tak bychom mohli pokračovat ve vypisování údajů. Většinou jsou tyto a další údaje přebírány od anglosaských autorů, kteří psali o historii šachu snad již v posledních čtyřech stoletích. Veliká škoda však je, že se při těchto překladech zapomíná na konkrétní starší a velmi staré odkazy a citace, které se dále následně nepublikují. Chceme-li si tedy tyto údaje ověřit, tak my jako běžní lidé nemáme kde.

Na základě uvedeného předkládám dále tento příspěvek v omezeném rozsahu, jelikož jsem chtěl čerpat pouze z odborné literatury tak, abych se vyhnul pouhému opisování často uváděných údajů.

**

Doložené starší důkazy

První šachová památka z území Uherska pochází ještě z období před vznikem uherského státu.[1] Na území dnešního Maďarska našli archeologové šachové figurky datované do 10. století,
o nichž se předpokládá, že mají arabský původ.[2]

První písemnou zprávu o šachu v Evropě tvoří testament z r. 1010, který je uchováván
v Aragónském archivu v Barceloně. Druhý testament, ve kterém je zmínka o šachových figurách,  pochází z r. 1058 a byl nalezen v biskupském sídle v blízkosti Barcelony. V obou dvou testamentech byly odkázány církvi hodnotné šachové figury.[3] O obou písemných dokladech jsem již psal v minulém článku. Hovořil jsem již také o následujícím příběhu z hazardu, který vešel do dějin.

Hazardní hry před deseti stoletími

Právě před tisíci léty byla velmi rozšířena hra v kostky. V kostky se hrálo o veliké sázky, hráči sázeli celá jmění a řada lidí zcela zbankrotovala. Na počátku 11. století církev tvrdě bojovala proti této vášni. Dospělo to tak daleko, že jeden biskup, který stále vše prohrával
(z města Langres) „se nedostal kvůli své hráčské vášni ani do ráje”, naopak, zasadili mu dokonce na jeho hrob výsměšný kámen.[4]

Jelikož se také v šachu sázely do hry veliké obnosy, neviděly církevní instituce mezi kostkami a šachy žáden rozdíl a obě hry tvrdě pronásledovaly.[5]

Pomineme-li oba citované testamenty, které hovoří pouze o figurkách, podal nám Petr Damiani (1007 – 1072) nejstarší posudek šachové hry a nejstarší svědectví o šachu v zemích dnešní západní Evropy.[6]

Nejstarší svědectví z Čech

Letopisec Kosmas (1045–1125) nám podal bezpečné svědectví, že už za jeho časů – nejpozději v 11. anebo na počátku 12. století – byla šachová hra známa v Čechách. Už ve verších o utrpení umírněného sv. Vojtěcha ho velebí, jak Vojtěch „po mši nehodoval a nesnažil se někoho překonat anebo sám být překonán v daremném, malicherném šachu”![7]

Zíbrt[8] také uvádí, že již český kníže Oldřich (vládl 1012–1034)[9] „přidal městu Klatovy erb, neboližto štít městský s knížetckou čepicí na vrchu ozdobený a literama W.K.C. = Woldřich Kníže Cžeské znamenaný. Pod těmi literami kázal namalovati šachovní tabulku  s červenými a bílými kostkami … zakladatelkyně Klatov, … jejíž rod od starodávna šachovnici ve svém starožitném štítu nese… Jistá věc je, že Klatovští obyvatelé v umění šachovné hry zběhlí byli a že to takové umění Woldřicha knížete, vidoucího na stolech vyryté neb pomalované šachovnice, mnoho pohnulo, aby takovou tabulku Klatovskému štítu přivtělil”.[10]

Je ovšem těžko prokazatelné, zda se v tomto případě jedná pouze o legendu, kterou si vymyslel na základě dnes neznámých pramenů autor roku 1699, anebo zda jde o historickou skutečnost. Další pověst z Klatov podle týchž uvedených pramenů však prokazuje prastaré úzké vztahy mezi českými zeměmi a dnešním Slovenskem.

První Slovák v šachových legendách

Pověst o tom, jak se dostala šachovnice do rodu zakladatelů Klatov, který se jmenoval rod Klenovských z Klenové, totiž vypráví toto:

„Slovák (tj. člověk pocházející ze Slovenska, tak se totiž lidem přišlým ze Slovenska ve starých dobách v Čechách a na Moravě vždy říkalo), jménem Holub, kdesi v kraji mouřenínském (tj. v zemi, kterou obývali černoši) pokusil se hráti s princeznou, jež každému, kdo s ní hrál a prohrál, rozbila šachovnicí hlavu. Slovák Holub hrál – a vyhrál. Dle sázky rozbil panně hlavu, jak ona činívala, šachovnicí. Dostal pak v erb šachovnici …”[11]

Z uvedené pověsti by vyplývalo, že předek zakladatelů města Klatov byl Slovák Holub.

Šachový dar za vojenské tažení

Další nezpochybnitelná zpráva o šachu v českých zemích se váže k roku 1083. Šachy znali také na dvoře zmíněného knížete Vratislava II. (1061-1092), který se stal roku 1086 králem.

Bylo to roku 1081, když podnikl císař Jindřich IV. (správně císař Římské říše národa německého) válečné tažení do Itálie. K tomu mu poslal na pomoc kníže Vratislav II. tři tisíce těžkooděnců, kterým velel Vratislavův syn Bořivoj. Bořivoje doprovázel na tažení tehdejší slavný dobrodruh Viprecht Grojský. Po šťastném návratu z výpravy nabízel kníže Vratislav II. Viprechtovi Grojskému za prokázané služby během válečného tažení různé dary. Viprecht se oženil s Vratislavovou dcerou Jitkou a k tomu od Vratislava roku 1083 dostal také jako jeden
z mnoha darů: skvostnou zlatou šachovnici s figurkami ze slonové kosti a z křišťálu ozdobně uměle zhotovenými”.[12]


Šíření šachů ve střední Evropě a v Uhrách

Z doposud uvedeného vyplývá oprávněný předpoklad, že nejpozději v 11. století, tj. před jedním tisícem let, se dostává šachová hra do střední Evropy, a to s velkou pravděpodobností
z území dnešní Itálie. Přichází k nám ovšem již ve velmi vyvinuté řemeslnické umělecké podobě, pro umělecké řemeslníky tak náročné, že šachové soupravy si mohli z důvodu vysoké ceny dovolit jen špičky společnosti. Jinou problematikou, časově starší, je rozšíření znalosti šachů do jižní Evropy (jak známo, děkujeme za šachy Arabům, kteří je převzali od starých indických národů).

Do Uherska proniká pak šachová hra pravděpodobně nejdříve také na královský dvůr, což podle názoru některých autorů[13] souvisí s rodinnými svazky Arpádovců s aragónskými krály (koncem 12. století) a později souvisí s nástupem Anjouovců na uherský trůn počátkem 14. století.[14] Tento názor by podpíral citovaný testament z poč. 11. století, dokazující, že šachy byly tehdy známy již ve velmi rozvinuté řemeslné podobě v Aragónii (Španělsko).

Pokud se však jedná o písemné památky z uherského území, váže se zřejmě první písemná zmínka o šachu až k roku 1335, kdy došlo na Vyšehradu k setkání uherského krále Karla Roberta z Anjou a českého krále Jana Lucemburského. Karel Robert z Anjou zde obdaroval krále Jana kromě jiného také „podivuhodnou šachovnicí”.[15]

Společenský význam šachové hry v tehdejší Evropě

Kdo se v popisované době vyznamenal v šachu, ten dosáhl velkých hodností. Tato tradice společenského uznání dobrých šachistů byla přenesena do Evropy rovněž z Indie a z arabských zemí, neboť již tam byli šachoví mistři velice uznáváni. V evropských poměrech v tzv. době rytířské byli vítězové v šachových kláních vyznamenáváni podobným způsobem jako vítězové rytířských turnajů v aréně.

Ve středověkých veršovaných románech (Lancelot a Tristan) byli jako lidé proslavení svým šachovým uměním vyzdvihováni např. král Artuš, také jeho manželka Genèvra a dcera admirála Yvorina. Občas je vyzdvihována moudrost některého hrdiny poukazem na jeho šachové umění.

Šachy se staly součástí rámce dvorních zvyků. Doložil jsem již, že také cizí velvyslanci hrávali bez předsudků šachy v místě své akreditace. Hra v šachy byla součástí běžného kulturního projevu, součástí denní zábavy. Když se zběhlý šachista označil před začátkem partie

jako člověk v tomto těžkém umění málo zkušený, pohlíželo na něho okolí jako na úslužného, skromného, prostě „dvorního člověka”.

Šachy nemohly chybět ani v lásce, v základě tehdejšího dvorního života. Děvčatům bylo doporučováno, aby se naučila hrát šachy, poněvadž hra „skýtá příležitost k nerušenému bytí spolu ve dvojici”.

V básnické tvorbě byl šach často používán k živoucímu a barvitému líčení různých situací. Lehce pochopitelné postupy na šachovnici mohly být používány jako metafory a alegorie. Komplikované skutkové podstaty, pro které často chyběly výrazy, mohly být objasňovány porovnáváním na šachovnici.

Šachy se ovšem někdy zvrhávají v hádku a boj! Šachová hra získává jiný smysl, když poražený praští šachovnicí o lebku soupeře anebo když se nebezpečně sází. V literárním díle „Garin de Monglane” z francouzského prostředí vsází v šachové partii hrdina Garin svůj vlastní život a jeho soupeř, císař Karel, ten sází svou vlastní manželku a celou říši. Jde zde snad o odraz indických tradic a legend, kdy své spory namísto na bojišti řešili panovníci za šachovnicí.

Často se v literatuře těchto století hovoří také o záchvatech zuřivosti a hráčské náruživosti. Šachová partie vytvářela vlastně příležitost k projevu bezuzdné vášně. Z osobního napětí a rivality nad šachovnicí u dvou lidí ovládaných afektem pak vyplýval spor a zabití, což ostatně odpovídalo četným divokým zvykům té doby.

Takový je stručný výtah údajů z odborné literatury o stavu a šíření šachu v Evropě před tisíci léty. Šachová hra nám zde vydržela celých tisíc let a dosáhla ohromného rozmachu. Když vstupovala Evropa ze středověkého tmářství do moderní doby, byl již u nás znám první šachový Kempelenův automat. Poté, co se změnil svět novými technologiemi 20. století, začali především v tehdejším Sovětském svazu řešit možnost hrát šachy v počítači. Počítačové technologie však předběhly veškerá tehdejší očekávání. Vznik internetové sítě koncem 20. století posunul svět opět do zcela jiných dimenzí. Nejnovější mobilní aplikace šachové hry přes internetové sítě pak vlastně dokumentují v dějinách šachové hry počátek 3. tisíciletí.


1) Ugrofinští kočovní Maďaři byli nuceni přejít k usedlému způsobu života po porážce, kterou utrpěli od Němců i Čechů roku 955 na řece Lechu. Usadili se mezi středním Dunajem a Tisou. Nový životní způsob pak vedl za účinného tlaku křesťanské církevní organizace, která se šířila i působením českého biskupa Vojtěcha (tzv. svatý Vojtěch) a břevnovského opata Radly (zvaného také Astrika – srovnej pojem: břevnovský klášter), od původního maďarského kmenového svazu ke vzniku raně feudálního státu.

 

S podporou německých a českých družiníků pak zvítězil v bojích mezi knížaty Štěpán I. (997-1038), později zvaný svatý Štěpán, jenž byl korunován roku 1000 králem.

2) Magyar Sakk Történet 1., Budapest 1975, s. 25-26. Cituji podle: Holubčík, M.: Dejiny slovenského šachu do roku 1945, Diplomová práce, FFUK, Bratislava 1997.

3) Srovnej např.: Silbermann, J., Unzicker, W.: Geschichte des Schachs, München 1975, s. 27 an.

4) Tamtéž.

5) Srovnej k tomu často citovaný slavný dopis, který napsal r. 1061 kardinál Petrus Damiani papeži. Tento přísný hodnostář se zmiňuje o chování jednoho biskupa z Florencie, kterého potkal na své cestě. Když zabočil do hostince, aby tam přenocoval, „zůstal zmíněný biskup v hale, aby hrál s dalšími cestujícími šachy“. Damiani příštího rána biskupa varoval, ten sa však bránil s poukazem, že zákázány jsou pouze kostky. Kardinál argument neuznal a uložil biskupovi pokání.

6) Vytýkal údajně florentskému biskupovi: „bylo-li to slušné od něho, poskvrniti posvěcenou ruku v malichernosti hry šachové!“ (in schachorum vanitate colludere). In: Zíbrt, Č.: Dějiny hry šachové v Čechách od dob nejstarších až po náš věk, Praha 1888, s. 10.

7) (nec studuit vanis vinci,  vel vincere schachis), Fontes rerum boh. I, 319, tamtéž, s. 10.

8) Tamtéž, s. 11.

9) Srovnej starou českou pověst Oldřich a Božena. V Čechách tehdy vládla knížata; první královský titul získal, a to pouze doživotně, ne dědičně, Vratislav II. (vládl 1061-1092).

10) Hammerschmid, J. F.: Historia Klattovská v sedm dílů rozdělená…, Praha 1699, (sign. UK pr. 54 C. 46), citováno podle Zíbrt, Č.: Dějiny …, s. 11.

11) Časopis Lumír, 13, 1853. Dále Světozor, s. 107, 1888. Uvádí Zíbrt, tamtéž, s. 12.

12) Podle Zíbrta, tamtéž, s. 13 uvádí r. 1844 lužický časopis Neues Lausitz. Magazin, roč. XXI, s. 405: „Schon 1083 hat man in Deutschland Schach gespielt. Wiprecht, Graf von Groitsch, nehmlich erhielt vom König vom Böhmen, Wratislaw … in diesem Jahre ein goldenes Schachspiel…“ (Již roku 1083 se hrály v Německu šachy. Viprecht, hrabě Grojský, totiž dostal od českého krále Vratislava … v tomto roce zlatou šachovnici.)

O šachovnici skvostné ze slonové kosti atd. hovoří již Chronicon Pegaviense s. Vita Viperti comitis Groicensis atd., 1719, jak uvádí přesně Zíbrt tamtéž, s. 13, kde se dar latinsky popisuje jako „tabula scacorum (tj. šachovnice), auro redimita, lapidibus etiam eburneis et crystallinis artificiose sculptis“…

13) Holubčík, M.: Dejiny slovenského šachu do roku 1945, Diplomová práce, FFUK, Bratislava 1997, s.7.

14) Tamtéž, s. 7.

15) „et una tabula pro scaccis mirabili“ – uvádí Holubčík, tamtéž, s. 82, pozn. 2, podle Magyar Sakk Történet l., Budapest 1975, s. 27; tam s odkazem na kroniku Jána Turóciho: Chronica Hungarorum, Brno a Augsburg, 1488.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 11 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


7 + 5 =