Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

80. výročí šachové olympiády v Praze

Libor Havlíček st. | June 5, 2011 – 15:48Reagovalo 0 ľudí | 642 prečítaní
80. výročí šachové olympiády v Praze

Byl to VII. kongres FIDE v Hamburku, který přijal důležité rozhodnutí v souvislosti se šachovými olympiádami. Především však udělil právo Ústřední jednotě československých šachistů, aby oslavila 25. výročí své existence uspořádáním IV. šachové olympiády roku 1931 v Praze.

Kulaté výročí této slavné olympiády, která se navždy zapsala do naší historie, je příležitostí, abychom krátce připomenuli alespoň základní fakta.

V novější době se IV. šachové olympiády dotkli autoři knihy „Šachové olympiády“, která u nás vyšla v Bratislavě v roce 1984. Byť tomuto tématu věnovali pouze kousek textu, podávají nám základní informace, které se zde pokusím poněkud rozšířit.

Především uveďme, že šachová olympiáda z roku 1931 je dnes již nostalgickou záležitostí. Především proto, že se hrála v centru Prahy v kavárně „U Nováků“ na obou tehdejších podlažích, tam, kde jsme potom po generace všichni hrávali blicky a někteří z nás kulečník, tam, kde jsme sáli pražskou, nejen šachovou, ale všeobecně minulou starodávnou typickou pražskou atmosféru. Tam jsme hrávali blicky o pět korun s flekem, přičemž se nestalo, že by to některý soupeř neuměl. Uměli to tam všichni.

Celý ten plán akcí onoho roku 1931 až do průběhu samotné olympiády nebyl vůbec jednoduchý. Bylo nutno koordinovat celou řadu termínů. Vždyť například v lednu tohoto slavného roku probíhal v téže kavárně „U Nováků“  jubilejní turnaj I. Československého klubu, jak psal dobový tisk. Na polovinu února byl plánován turnaj o mistrovství Prahy, když předtím probíhal v tehdejším Štefánikově domě turnaj o přebor Svazu čs. důstojníků. Bylo toho prostě hodně a muselo se to plánovat. Turnaj o přebor Prahy se hrál vždy v úterý a v sobotu a musel být ukončen před velikonocemi, jelikož pak byl naplánován začátek tréninkového turnaje vybraných hráčů pro olympiádu.

Dům, kde se hrála olympiáda ve 30. letech 20. století .

Dům, kde se hrála olympiáda ve 30. letech 20. století.

Všechno muselo být stanoveno, neboť olympiáda začínala losováním 11. července večer a končila 26. července, ale na dobu od 12. do 24. července byl současně pevně stanoven termín pražského sjezdu Ústřední jednoty čs. šachistů se všemi jeho obvyklými turnaji. Ty obvyklé turnaje byly například národní mistrovský turnaj, dva hlavní turnaje s mezinárodní účastí a několik vedlejších turnajů. Takový byl podle dobového tisku alespoň původní plán.

V období před olympiádou bychom zjistili více mimořádných zajímavostí. Tak již v únoru se například psalo, že v Brně již probíhá přípravný turnaj pro olympiádu. Také bychom zjistili, že kromě v němčině jsou publikovány dokonce krátké propagační zprávy v angličtině, které informovaly o chystané olympiádě. A také již od února bylo v tisku opakováno, že záštitu nad konáním olympiády převzal prezident republiky T. G. M. Jenže v tomto případě tisk trochu předběhl skutečnost, jelikož v březnu se zase psalo, že:

„Ministerská rada (která zasedala na přelomu března a dubna), rozhodla doporučit panu presidentu republiky žádost ÚJČŠ, aby pan president přijal protektorát nad mezinárodní šachovou olympiádou, která letos v červenci bude konána v Praze. Toto vyznamenání nesporně přispěje k lesku celého tohoto velkolepého podniku, a bylo by si jen přáti, aby pořadatelstvu zdařily se všechny finanční akce, které v těchto dnech zahajuje pro nejlepší zdar olympiády a tím pro propagandu dobrého jména naší Prahy a Československa. Bylo by jistě na místě, aby i FIDE, v rámci jejíhož osmého kongresového jednání se olympiáda koná, ocenila blahovůli našeho pana presidenta a vlády.“

Jelikož se zde zmiňuje VIII. Kongres FIDE, který se měl konat v souvislosti s 25. výročím existence ÚJČŠ také ve dnech 11.-26.7.1931 v Praze, uvedu alespoň vybrané body ze směrnic FIDE pro blížící se olympiádu:

Termín přihlášek byl stanoven do 30. dubna 1931, avšak pro zámořské státy byla učiněna výjimka, tyto mohly zasílat přihlášky až do 20. května. Hrací doba byla pro olympiádu stanovena podle hracího řádu FIDE: 40 tahů na první dvě hodiny a 20 tahů na každou další hodinu, myslí se pro každého hráče. Předpokladem pro to, aby olympiáda mohla být vůbec uskutečněna, bylo splnění základní podmínky FIDE, a sice, že muselo být přihlášeno nejméně deset států. Při počtu účastníků do 19 států se mělo hrát systémem každý s každým, při účasti od dvaceti a více států měl nastoupit vyřazovací systém po rozdělení do skupin, přičemž bylo také určeno, jak by se utvářely jednotlivé skupiny.

V Praze byla řada slavných klubů, ale tehdejší šachové klubovny (bylo jich více!) v kavárně „U Nováků“ využíval I. Československý klub šachistů, který právě slavil 20 let trvání své existence. Byl to velice silný klub, který čítal zhruba 110 registrovaných hráčů. Kromě přeboru Prahy organizoval v období před olympiádou například rovněž jarní turnaj o 50 účastnících pro postižené anebo dva meziklubovní zápasy na dvaceti šachovnicích proti klubu Š. K. Aljechin a Š. K. Dobruský. Ještě v období před olympiádou měl být uskutečněn cyklus nedělních přednášek mistra Opočenského pro hráče II. třídy, který měl zabrat osm neděl. Všeobecně možno říci, že zde fungoval velice aktivní šachový život.

Počátkem května 1931 se již pak uváděly výsledky tzv. pražského předolympijského turnaje (1. Stoltz ze Švédska, 2. Pirc z Jugoslávie, 3. Flohr a 4. Opočenský) a také se psalo, že je již přihlášeno 16 států.

Počátkem června vrcholila aktivita tisku, publikovalo se německy, anglicky a francouzsky a všude se zdůrazňovala záštita prezidenta republiky. Československá republika vytvořila rovněž čestný výbor, který byl obsazen na prvním místě ministrem zahraničí Dr. E. Benešem, dále ministrem vnitra Dr. Slávíkem anebo starostou Prahy Dr. Baxou atd.

Dále se uvádělo, že „VIII. Konges FIDE se bude konat pod patronací presidenta republiky pana T. G. Masaryka, což je čest, která bude zaregistrována poprvé ve světové historii šachových kongresů“. Dále se psalo, že „několik států již vyslovilo své hluboké uspokojení nad milou pozorností, kterou věnuje olympiádě (a kongresu) šéf československého státu“.

V červnu roku 1931 bylo organizováno ve FIDE celkem 29 šachových státních svazů. Současně se tehdy oznamovalo, že do Prahy na olympiádu z toho bylo v tomtéž měsíci přihlášeno 22 čtyřčlenných mužstev. Nominace Československa byla ještě v červnu tato: Flohr, Opočenský, Rejfíř, Skalička, Gilg, Berger. Na samotné olympiádě pak skutečně hráli: Flohr, Gilg, Rejfíř, Opočenský, Skalička.

Zvláštní bylo, že současně s olympiádou probíhal turnaj o dámského mistra světa, jak se tehdy říkalo. A v červnu byly již registrovány 4 přihlášky: naše slečna Menšíková (tehdy ještě psal tisk její jméno se „š“, až později se psávalo Menčíková s „č“), anglická slečna Stevenson, za Německo a Rakousko spolu pí Kalmár-Wolf a za Švédsko slečna Beskow. Myslím si, že to bylo opravdu romantické. Je vidět, že to byly staré, byť ne vždy dobré časy.

Abychom však došli konce, řekněme si ještě, že nakonec na olympiádu dojelo 19 družstev, jak nám alespoň říkají šachové publikace. A výsledky: Československo získalo poprvé v historii šachových olympiád medaile! Bylo to těsné: 1. místo USA 48 bodů, 2. místo Polsko 47 bodů,
3. místo Československo 46,5 bodu, 4. místo Jugoslávie 46 bodů, 5. místo Německo 45,5 bodu atd.

Samozřejmě byl tehdy šachový svět zcela jiný než po druhé světové válce. Ve třicátých létech jezdily na olympiády sice Lotyši, Litevci či Estonci, ale Rusy, Armény atd. v tabulkách nenajdeme. Souvisí to s historií vzniku a vývoje FIDE, jejíž vývoj byl podmíněn mezinárodní politickou situací. To by ale bylo jiné povídání.

Na závěr si řekněme, jak to bylo s našimi medailemi v době před druhou světovou válkou. Na první olympiádě roku 1927 v Londýně jsme byli pátí ze šestnácti států, na druhé olympiádě roku 1928 v Haagu jsme byli sedmí ze sedmnácti států a na třetí olympiádě v Hamburku roku 1930 opět pátí z osmnácti států.

Pak přišla zlatá matička Praha roku 1931 a zde popsaná akce, jejíž příprava probíhala půl roku a československý šachový svět se dočkal prvních medailí. Byl to sice bronz, ale bronz slavný, bronz historický, československý. Skalička k tomu byl spolu s Beckerem z Rakouska prvním na své šachovnici, když oba dosáhli 10,5 bodů ze 14 odehraných partií. A k tomu všemu vešel do naší šachové literatury ještě malý příběh o mistru Opočenském a již tradičně se při této příležitosti uvádí:

Mohli jsme totiž být druzí a měl to v rukou Opočenský, který hrál v posledním kole poslední partii s Kmochem. Opočenský měl „vyhranou partii“, měl o figuru více, ale šachy jsou hlavně psychika. Hlučné prostředí, jásot Američanů, kteří již oslavovali své vítězství, nepokoj, šumot, hluk v sále a vlastní nervozita, to všechno způsobilo, že umožnil Kmochovi vyměnit posledního pěšce. Zůstala sice našemu mistru figura navíc a šachovnice vykazovala nakonec koncovku střelce a jezdce proti pouhému jezdci, bohužel, je to neuvěřitelné, ale tato převaha figury nestačí a partie tedy skončila remízou. A tak můžeme dnes a provždy tvrdit, že jsme na IV. šachové olympiádě uhráli poprvé v dějinách medaile, medaile bronzové a ne jen tak ledajaké, byly to medaile získané s převahou čisté figury!

Chci-li podat ještě stručný přehled našich dalších předválečných výsledků, doplním, že roku 1933 na V. olympiádě v anglickém Folkestone jsme dosáhli ještě většího úspěchu, jelikož tam jsme byli z patnácti zúčastněných států dokonce druzí! A opět za USA! Před válkou pak proběhla ještě v roce 1935 VI. olympiáda ve Varšavě, kde jsme byli opět pátí ze dvaceti států a nakonec jsme byli na VII. Olympiádě roku 1937 ve Stockholmu opět pátí z devatenácti států.

Až do války byl šachový svět svým způsobem zcela jiný než dnes. Byli jsme vždy ve světové špičce. A když se pak lidé zbláznili a začali se vyvražďovat, proběhla ještě VIII. šachová olympiáda roku 1939 v Buenos Aires, kde náš tým pod označením „Čechy a Morava“ obsadil 6. místo ze šestnácti. A jak víme, dva hráči z našeho týmu se do Evropy již nevrátili, byli to Pelikán a Skalička. A dobře udělali.

I když jsme po válce ještě pár let patřili ke světové špičce, první poválečnou olympiádu roku 1950 jsme ještě vynechali a pravidelnou účast jsme obnovili od roku 1952. To je již však jiná kapitola.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 11 | Priemer: 4.91
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


7 × = 49