Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

Dr. Max Euwe a jeho exotičtí „Indonézové”

Libor Havlíček st. | May 27, 2011 – 11:20Reagovalo 0 ľudí | 765 prečítaní
Dr. Max Euwe a jeho exotičtí „Indonézové”

Před sto deseti léty se narodil Max Euwe. Dr. Max Euwe, 20.5.1901 – 26.11.1981, šachový velmistr, který byl mistrem světa v letech 1935-1937 a předsedou FIDE v letech 1970-1978. Titul mistra světa získal nečekaně v zápase s Alechinem, aby jej o dva roky později opět v zápase s Alechinem zase ztratil.

Tyto údaje a celá řada dalších jsou všeobecně známé, proto je nebudu dále opakovat.
V souvislosti s kulatým výročím narození Dr. Maxe Euweho chci nyni přiblížit jeho velice zajímavé a pro Evropany exotické vzpomínky.

Abychom se dostali k jádru věci: uveďme především, že Dr. Max Euwe byl Holanďan (zjednodušeně řečeno), „holandsky” myslel, v Nizozemí žil i zemřel. Tato připomínka je důležitá proto, že tehdejší Holandsko mělo své kolonie, mělo svou světovou říši, Euwe byl tudíž občanem „holandského impéria”. S tím souvisel jeho způsob myšlení, výchova a tradice, které si v sobě nesl, což se rovněž odrazilo výrazným způsobem v jeho vlastním vyprávění a vzpomínkách.

V roce 1930 a 1931 se v některých novinách a časopisech objevila zpráva napsaná či nadiktovaná samotným Dr. Euwem. Hovoří se v ní mimo jiné toto:

„Od 20. srpna do 1. října 1930 jsem vykonal okružní cestu po Sundajských ostrovech
v Holandské Indii a v různých místech, zeména na ostrovech Jáva a Borneo, uspořádal jsem 23 šachových produkcí….

…Mými protivníky byli Evropané a tuzemci, zástupci nejrozličnějších indických plemen, jejichž hře snažil jsem se věnovati zvláštní pozornost. Tyto moje poznámky (píše Euwe) jsou výsledkem mého pozorování:

Již dávno je zjištěno zcela spolehlivě, že Indonézové znají hru v šachy mnoho století, avšak značnější zvýšení jejich zájmu o tuto hru možno pozorovati teprve v posledních dvaceti letech. Je také přirozeno, že během této doby lze pozorovati přechod k evropským pravidlům hry.

V přítomné době pouze jednotlivá plemena, zejména Batakové, se úporně drží svých pravidel, avšak v tomto „zápase” vítězství evropského šachu je zřejmé a patrně je jen otázkou času.”

Šachová figurka z ostrova Jáva, 19. století, bambusové dřevo.

Šachová figurka z ostrova Jáva, 19. století, bambusové dřevo.

Proměnu asijsko-indonéských šachových pravidel v pravidla evropského šachu na území tehdejší říše Nizozemské Východní Indie (jak se správně dnešní Indonésii říkalo, přičemž Euwe jako občan impéria užívá pouze pojem „Holandská Indie”) označuje Euwe dále jako „evoluci”, ke které došlo během nevelkého úseku času. To mělo svědčit o velkém zájmu místního obyvatelstva o šachy, přičemž Euwe chybně zdůrazňuje, že „přijetí evropských pravidel umožnilo Indonézům zdokonalit se ve hře a za krátkou dobu dosáhnout značných úspěchů.” Což je logický nesmysl, jelikož jim to ovšem nemohlo vůbec umožnit zlešit se ve hře podle starých vlastních domácích tradičních pravidel. Euwe ovšem na jiném místě sám připouští, že když hrál partii podle „batackých pravidel”, prohrál ji s „náramnou parádou”.

Euwe dále píše, že domácí hráči nedosahují v evropském šachu sílu Evropanů, což potvrzují výsledky místních turnajů a pak doslova tvrdí: „Patrně je to nedostatek návyku systematického myšlení, což souvisí ovšem také s nízkou kulturní úrovní obyvatelstva. Nelze zapomínati, že teprve nedávno začalo se tady postupně zaváděti školní vyučování. Schopnosti k šachové hře nejsou ovšem vždycky a všude odvislé od kulturního rozvoje.

Batakové na Sumatře a Bandžermané (totiž kolonisté na ostrově Jávě, kteří se sem přestěhovali z jižní části ostrova Borneo) zaujímají mezi Indonézany zvláštní postavení: nelze o nich říci, že by v něčem stáli za Evropany. A přece většina Bataků neumí číst ani psát a jsou vůbec málo duševně rozvinuti, což jim nepřekáží, aby byli nejsilnějšími hráčí indického souostroví. (Euwe ovšem při používání výrazu „indický” má vždy na mysli pouze Indonésii a nikdy ne vlastní Indii, která byla ještě britskou kolonií.) Ještě před deseti lety platil za championa na ostrově Javě Batak Si-Narzar, který s velkým úspěchem vykonal turné po Sundajských ostrovech.”

Na vysvětlenou dodejme, že rozeznáváme souostroví Velké Sundy a Malé Sundy. (Bývalé Euweho Sundajské ostrovy.) Velké Sundské ostrovy jsou pak Borneo, Jáva, Sumatra, Sulawesi a Malé Sundy například tvoří mimo řadu jiných ostrovy Bali, Lombok, Sumbawa, Flores. A Flores je ten ostrov, kde byla archeology objevena kromě již člověka javánského doposud neznámá další vývojová větev lidstva.

V Euweho vzpomínkách zaráží jeho apolitičnost. Naznačuje například, že „teprve nedávno začalo se zaváděti školní vyučování” anebo že „většina Bataků neumí číst ani psát” apod., naprosto však opomíjí skutečnost, že se jedná o nizozemské impérium. Proto právě, že sám je občanem tohoto impéria a je na to hrdý, chybí mu zcela jakákoliv správně adresovaná kritičnost, neboť neexistence škol a analfabetismus domácího obyvatelstva byly jednoznačně problémy místního holandského guvernéra, holandské imperiální správy a následně vlastně jednoznačným nedostatkem vlády v Haagu.

Euwe zcela ignoroval politickou situaci země, ve které provedl 23 šachových produkcí s výsledkem proti široké veřejnosti: 532 výher, 51 remis, 50 proher a s výsledkem proti silnějším hráčům 44 výher, 6 remis, 2 prohry. Ani se nezmínil o politice, i když procestoval minimálně Jávu a Borneo. Ignoroval právě probíhající radikalizační proces v politice dnešní Indonésie a zárodky rodícího se nového moderního státu. Bylo to období, kdy ostrovní říše Nizozemská Východní Indie spěla neodvratně ke svému zániku.

Již od roku 1908 bylo definováno v Indonésii emancipační hnutí, které vytvářelo národnostní mýtus založený na středověké javánské říši Mojahapit, která se rozkládala na velké části ostrovní země. Moderní verze starého a zmizelého impéria spočívala ve tvrzení, že všechny národy, jež si Nizozemci podrobili, patří k sobě a že celá ostrovní říše má jedinou převládající identitu. Etnografická věda dodala samotný pojem Indonésie a tak byla Nizozemská Východní Indie, které se malajsky říkalo Hindia Belanda, přejmenována také na Indonésii. Což však Euwe ve svých informacích rovněž zamlžuje, byla skutečnost, že rodivší se společná Indonésie měla podle nového emancipačního mýtu rovněž stejný jazyk – indonéštinu.

Zajímavé však bylo, že emancipační hnutí a z něho vycházející zárodky moderního státu se myšlenkově vyvinulo na univerzitě v Leidenu v samotném Holandsku, kde studovaly děti indonéské elity. Promyslet legendu existence jednoho národního jazyka bylo rovněž složité, jelikož na všech trzích všech Sundských ostrovů se komunikovalo v pasar-malajštině, trhové malajštině, ale se všemi lidmi, kteří tento jazyk neznali, se komunikovalo v jazyce lingua franca, což byl rovněž jazyk oficiální nizozemské správy a guvernérství. Jelikož většina novin vycházela v malajštině, rozvíjela se rychle také trhová malajština, která se přejmenovala na Bahasa Indonesia a byla přijata téměř všemi lidmi s národnostním myšlením.

Právě v roce 1928 založil Sukarno Národní stranu Indonésie, aby na čele této strany zahájil na nacionalistických principech boj za samostatnost, přičemž byl později jako podvratný element postaven před soud. Ve své obhajovací řeči před soudem vešel do dějin jako morální vítěz nad nizozemským guvernérstvím, jelikož se odvolával na paralely z nizozemských dějin, že totiž jedná podle vzoru národního holandského hrdiny Viléma Oranžského, který přece rovněž sesadil nezvanou vládu španělského Filipa II.!

Toto vše, boj proti nizozemskému guvernérství, soudy a tresty vězení pro místní vlastence, jakož i veliké dopady světové hospodářské krize z roku 1929, která měla v Indonésii nesmírně tragické sociální důsledky, toto vše Dr. Euwe ve svých zprávách o šachovém životě na „Indických ostrovech” pomíjí.

Figurky ze šachové soupravy z ostrova Jáva, 19. století, bambusové dřevo.

Figurky ze šachové soupravy z ostrova Jáva, 19. století, bambusové dřevo.

Během svého turné po Sundských ostrovech byl Dr. Euwe ve věku 29 let. Snad také proto ještě na politickou situaci příliš nereagoval, i když později určitě jako předseda FIDE musel již částečně také politikem být. Dr. Euwe zanechal také vzpomínku, ze které vyplývá, že v místních řečech nedokázal komunikovat. Cituji:

„Na ostrově Sumatře v Medanu měl jsem zajímavou besedu s místním championem jménem Si-Chokem, rovněž Batakem, sedlákem. Beseda je tím zajímavější, že můj společník neuměl ani číst ani psát a mluvil jen rodným nářečím.”

(Medan na severovýchodě Sumatry byl založen po roce 1870. Kdysi o něm Ottův slovník naučný uváděl, že má jedenáct tisíc obyvatel. Dnes je to největší město na Sumatře s více než dva miliony obyvatel. Přístav, letiště, univerzity atd.

Batakové jsou etnikem na severní Sumatře, o kterém se například udává, že má asi 3,5 milionu osob. Jejich jazyk se řadí do sumatranské podskupiny indonéské větve jazyků. Dělí se na šest hlavních jazykových skupin. Je dále například také javanská podskupina indonéské větve jazyků atd. atd. Batákové byli zváni také Batové anebo Battové a původně sídlili v nitru ostrova Sumatry. Užívali vlastní písmo indického původu. V literatuře v češtině se psali Batakové a Batákové.)

Dr. Euwe pokračuje:

„Je jasno, že za takových předpokladů jeho znalost šachové hry spočívala výhradně na zkušenostech v šachové praxi, a rozumí se, že jsme spolu hovořili pomocí tlumočníka. Dotkl jsem se v hovoru zvláštností šachové hry u Bataků a zeptal jsem se, jakým otevřením dává přednost. Můj společník s počátku nechtěl na tuto otázku odpověděti a pochopil jsem, že otevření považuje za jakési tajemství, od něhož závisí celá partie. V dalším hovoru však odpověděl Si-Chokem, že obyčejně začíná hru tahy věžových pěšců.

Zcela opačný obraz se ukázal při pozorování tahů v koncovkách. Zde byl jsem nucen uznati jeho výjimečné zkušenosti. Různé příklady a klasické studie z oblasti závěrečných her dámy proti pěšci na sedmé linii řešil můj společník na šachovnici okamžitě… Sám nám ukázal několik studiových posic a netajil se velkou radostí, když jsme ho prosili, aby nám ukázal řešení.”

Zvláštně na mne působí pak konečné hodnocení Dr. Euweho závěrem jedné části jeho vzpomínek, které vyslovuje ze šachového hlediska na adresu Bataků. Jako by si osoboval moc hodnotit celé národy, celé společenství a kulturu etnika, které se dělí do řady kmenů a podkmenů s vlastním jazykem a nářečími. Zřejmě se v tomto závěrečném hodnocení národa Bataků projevila mnou nastíněna výchova občana impéria.

Byl v tom zřejmě ale také jiný prvek, a to potřeba exotičnosti. Počátkem 30. let 20. století,
v době, kdy neexistovala televize a ve vesnici byl možná sem tam nejvíce jeden telefon, tehdy, když neexistovala autobusová doprava a vidět auto bylo zážitkem, byla ve společnosti stále vysoká duševní potřeba získávání informací o věcech exotických. Právě tato potřeba zpráv
z geografických oblastí široké veřejnosti málo známých vedla k publikování citovaných Euweho vzpomínek ve východní a střední Evropě.

V kontextu doby a v kontextu výchovy občana světového impéria pak musíme chápat konečný úsudek Dr. Euweho, jímž zhodnotil šachové schopnosti a šachový život etnika Bataků na tehdejších Indických čili Sundských ostrovech:

„Intelektuální rozvoj ovšem je příznivý rozvoji šachových schopností, ale není naprosto závazným předpokladem. U Bataků lze pozorovati vždycky rychlé zvládnutí situace a taktických vyhlídek při naprosté neschopnosti oceniti všeobecné příznaky posice. Jejich hra je výlučně intuitivní a nemá ovšem žádného posičního základu. Přes to však hru Bataků třeba ceniti značně výše než hru našich diletantů, kteří se zásadně vyhýbají šachové teorii. Takovými motivy, jako je svoboda pohybu figur, nebo společný pohyb komplexu figur, vládnou Batakové dokonale. Zřejmě se tu projevují jisté vrozené schopnosti. To dokázala také partie podle batackých pravidel, kterou jsem po ukončení besedy prohrál s náramnou parádou.”

Šachové turné pozdějšího mistra světa a předsedy FIDE po Sundských ostrovech v srpnu až říjnu roku 1930 dovedlo Dr. Euweho k závěru, že „Indonézané” hrávají velmi slabě začátek šachové partie, jejich střední hra mívá uspokojivý průběh, ale závěr mají bezvadný. Uváděl, že „v posledním stadiu partie cítil rovnocennost svých protivníků”. Jeho úsudky nebyly vcelku negativního rázu a nedá se ani říci, že by snad byly v kontextu jeho doby urážlivé. Jen z dnešního hlediska moderní doby můžeme snad chápat posudek šachových schopností Bataků, který byl
Dr. Euwem vysloven zřetelně na etnickém základě, jako chybný a dnes již nepřijatelný krok.

Poděkujme tedy závěrem Dr. Euwemu, bývalému mistru světa, za dobový výlet do tehdy exotické země a připomeňme ještě naposledy, že dne 20. května 2011 udáváme sto desáté výročí jeho narození.

Batakové v tradičních oděvech. Převzato: http://www.velehory.cz/photo/batakove-v-tradicnich-odevech

Batakové v tradičních oděvech. Převzato: http://www.velehory.cz/photo/batakove-v-tradicnich-odevech

Batakové tančí před tradičními domy. Převzato:  http://www.velehory.cz/photo/batakove-tanci-pred-tradicnimi

Batakové tančí před tradičními domy. Převzato: http://www.velehory.cz/photo/batakove-tanci-pred-tradicnimi


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 12 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


2 + = 4