Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2039

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

Keresův odkaz (36. výročí úmrtí)

Libor Havlíček st. | June 30, 2011 – 11:09Reagovalo 2 ľudí | 889 prečítaní
Keresův odkaz (36. výročí úmrtí)

Paul Keres (7.1.1916 – 5.7. 1975) byl na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století jedním z nejlepších světových šachistů. Již roku 1935 se stal mistrem Estonska, pak byl také v letech 1947, 1950 a 1951 mistrem Sovětského svazu. Na šachových olympiádách hrál za Estonsko v letech 1935-1939, za Sovětský svaz vystupoval jako olympionik v letech 1952 – 1964. Do historie olympiád vešel svým rekordním výsledkem roku 1954, když v olympijském boji získal 13,5 bodu ze 14 partií.

Keres sehrál celkem na 198 turnajů a zápasů a v nich dohromady 1 328 partií, z nichž 952 vyhrál a jen 188 prohrál, čímž získal v podstatě 70 % možných bodů. Z jeho účasti na našem území uvádím turnaj Šachového týdne v Praze roku 1937, kde zvítězil, dále pak Mariánské Lázně 1965, kde dělil první místa.1)

Všechny tyto údaje jsou ovšem velice stručné a povrchně podávané. Doplňme zde alespoň, že Keresova vlast byla roku 1940 násilně připojena k tehdejšímu Sovětskému svazu, a proto tedy pak Keres od tohoto roku vystupuje na světové šachové scéně jako sovětský hráč. Než začal hrát za Sovětský svaz, měl za sebou již značnou šachovou kariéru. Pro zajímavost uvádím seznam turnajů.2)

O Keresovi psal velice pěkně Alexej Štěpanovič Suetin, jeden z jeho přátel:

„V dějinách šachu najdeme velice málo velmistrů, ze kterých jako z Kerese vyzařoval státnický zjev a gentlemanské chování, které se projevovalo nejen nad šachovnicí, ale v celém jeho životě. Celému jeho životu náleží nejvyšší úcta a obdiv.”

Ve třicátých létech 20. století bychom v Estonsku, kde se Paul Petrovič Keres narodil ve městě Narva uvedeného již roku 1916, nenašli ani jednoho šachového trenéra anebo silného hráče, který by mohl Keresovi pomoci jako odborný rádce. Estonsko tehdy ještě nepatřilo k sovětským republikám a řadilo se k Západu.

Šachy viděl Keres hrát doma, když jeho otec bojoval za šachovnicí s kolegou z práce. Neměl ale ani on ani známí tušení, že šachová partie se dá také zapisovat anebo dokonce z nějaké knihy přehrávat či analyzovat. Sám Keres vzpomínal, že tento „objev” udělal spolu se svým bratrem až později.

Keres se zúčastňuje poprvé šachového turnaje dosti pozdě, roku 1929 ve svých třinácti letech. Zvítězil tehdy v přeboru Tartu v bleskovém šachu, kde k úžasu všech dospělých vyhrál všechny partie.

Doba to byla ale jiná, s dneškem neporovnatelná. Aby mohl Keres studovat do hloubky teorii a rozvíjet své analytické myšlení, věnuje se v těchto letech pravidelně a důsledně korespondenčnímu šachu. Suetin tvrdil, že díky korespondenčnímu šachu se Keres naučil dalekosáhlému propočtu variant a rozvinul svou mimořádně tvůrčí fantazii.

Ladislav Alster k tomuto uváděl, že Keres hrál korespondenčně proto, že v malém estonském městě Pärnu, kde žil s rodiči a bratrem, neměl rovnocenného soupeře. Proto hrál korespondenčně až 150 partií současně a tato korespondenční hra v něm vytříbila smysl pro skryté kombinace a přesný propočet variant. Alster zde zřejmě vycházel z dřívějších vydání Suetina, jelikož oba prezentují shodné názory.3)

Zde patří uvést také jednu další zajímavost, která byla odrazem ke skoku Kerese do světového šachu.  V létě roku 1935 se družstvo Estonska poprvé ve své historii chystá na účast na  světové šachové olympiádě a Keres zde náhle ve svém věku 19 let získává čestnou funkci vedoucího mužstva a ocitá se na první šachovnici čelem ke světové špičce. I když prohrává s Aljechinem, dosáhne 12,5 bodu z 19 partií a stává se pojmem. Jen díky jemu končí Estonsko v polovině tabulky.

Není možné ani v krátkosti vyjmenovávat Keresovy úspěchy, výsledky a zápasy. O tom jsou napsány celé knihy. Tam bychom se také dočetli, že Keres náležel k té řadě velice silných velmistrů, kterým nebylo vždy jen s rozdílem malého chybějícího chloupku štěstí dopřáno, aby zasáhli do poslední fáze bojů o mistra světa. Jako důkaz doložme tyto jeho výsledky: dělení 2. místa na turnaji kandidátů mistrovství světa v Curychu 1953, taktéž 2. místo roku 1956 v Amsterdamu. Jako na zlost opět 2. místo za Talem na turnaji kandidátů v Jugoslávii 1959 a totéž – 2. místo roku 1962 v Curacau, tentokrát za Petrosjanem.

Ke Keresově osobnosti uvádím krásnou vzpomínku Karla Opočenského na třicátá léta minulého století:

„Je třeba vědět, že Paul Keres, štíhlý dvacetiletý chlapec, byl tehdy v Estonsku tak oblíbený a populární, jako u nás třeba dnes (autor míní dobu okolo roku 1960) Zátopek, Werich, Hanzelka a Zikmund dohromady. Malá vděčná země ho jmenovala propagačním přidělencem při ministerstvu zahraničí. A Keres si jezdil po turnajích s diplomatickým pasem, při všech společenských příležitostech rozdával propagační knížky o Estonsku, ale největší dílo reklamy tvořil na šachovnici.

Nejpozoruhodnější a nejtajemnější v šachovém vývoji mladého Kerese je onen bod, kdy z průměrného hráče, který nemá a mít ani nemůže obsáhlé teoretické vědomosti a zkušenosti, náhle se stává dokonalý šachový umělec, tvůrce a mistr. Vždyť ještě před nějakými osmi lety mu bylo znaménko 0-0 hotovou záhadou a za nic na světě nebyl schopen zapamatovat si rozdíl mezi španělskou a skotskou hrou.

Ve čtrnácti letech vyhrává poprvé studentský přebor Estonska. Obhájí ho čtyřikrát za sebou, ale nikdo – ani on sám – nepřikládá tomuto úspěchu nějaký význam. Brzy už pak je nejlepším hráčem celého Estonska, ale co znamená takový primát v maličké neznámé zemi, která nemá o mnoho víc obyvatel než Praha a všeho všudy sedm šachových klubů?

Když jako devatenáctiletý jinoch přijde na olympiádu do Varšavy, nikdo ho nezná a nikdo s ním nepočítá. A tenhle mladíček, považte, z devatenácti partií, které hraje na první šachovnici ve společnosti Flohrů a Aljechinů, jedenáctkrát zvítězí. To už ho zná každý a každý také tvrdí, že jakmile se na toho chlapce poprvé podíval, hned prý věděl, co v něm vězí. Nyní už jde cesta Paula Kerese přímočaře vzhůru: I. – II. cena v Nauheimu 1936 s Aljechinem, individuální vítězství v turnaji národů v Mnichově 1936 (15,5 bodu ze 20 partií na první šachovnici), první ceny v Margate, Ostende a v Praze 1937.

Keres je rázem řazen mezi sedm nejlepších šachistů současnosti. Srovnávají ho s Morphym – pro mládí, talent, odvahu. Ale není to správné. Keres je šachista tak originální a tak svůj, že přirovnání s kýmkoli neozřejmuje nic. Jeho dílo je osamocené, nemá předchůdců a nemůže mít ani napodobitelů.

Protože jen on sám může hrát tím krkolomným stylem, který připomíná chladnokrevnost artisty kráčejícího po zábradlí mostu. Díváš-li se na jeho partie z té doby, zdá se ti, že volí jakoby úmyslně ty nejnebezpečnější tahy. Zprvu bys řekl, že mohou ublížit jen jemu samému, ale pak náhle uvidíš jejich logiku a dostřel. Vše je tu propočteno do nejmenšího detailu. Tento mladý Estonec, tento nováček mezi ostřílenými velmistry je virtuózním Paganinim šachu, který hraje na jediné struně své ďábelské melodie!

„Často se o mně píše jako o druhém Aljechinovi,” říká Keres, „a myslím, že neprávem: můj sloh je zcela jiný, daleko příbuznější Capablancově strategické jasnosti. A můj názor na šachovou partii se také poněkud liší od běžného rozvržení na zahájení, střední hru a koncovku. Za nejdůležitější považuji, jak se dostat se zdravou kůží ze zahájení do střední hry a jak nejúčelněji vplout do výhodnější koncovky…”4)

Aniž bychom polemizovali, bezpochyby patří vzpomínky Karla Opočenského k těm nejkrásnějším. Rád jsem je takto oživil. Také proto, že Paul Keres je dodnes estonským národním hrdinou. Ať již je někdo šachista, anebo není, každý v Estonsku nosil Paula Kerese ve své peněžence. A to proto, že na estonské pětikorunové bankovce se nachází jeho portrét.

V Tallinu se dodnes po Paulu Keresovi jmenuje jedna ulice a ve staré městské části najdeme muzeum, které nese jeho jméno, a na němž také nechybí jeho pamětní tabule. Muzeum samotné je současně sídlem estonského šachového svazu a také tallinského šachového klubu. Můžeme jako šachisté jen závidět! Hrdost na svého šachového hrdinu se odráží také ve filatelii. Tak jako předtím v Sovětském svazu, tak i nyní v Estonsku byl Paul Keres vícekráte uváděn na poštovních známkách, na filatelistických obálkách prvního dne (tzv. FDC – First Day Cover) a na jiných filatelistických materiálech.

V článku Staletími k šachovému exlibris v Čechách jsem kdysi stručně načrtl postupný historický vývoj exlibris v naší oblasti. Dostalo se mi milé odezvy a získal jsem informaci o dalším exlibris, tentokráte exlibris Paula Kerese. Keresovo exlibris dokládá, že Paul Keres také miloval své šachové knihy a těší mne, že takto mohu Paula Kerese a také jeho exlibris představit šachovým zájemcům. Netřeba snad již dodávat, že právě toto exlibris najdeme v řadě knih a časopisů ve speciální Keresově šachové knihovně, která je umístěna ve zvláštní místnosti právě již zmíněného Keresova muzea v Tallinu.

Shrnu-li památky na Paula Kerese v podobě názvu muzea, názvu ulic, krásné odborné knihovny či malých uměleckých děl na bankovce, známkách, FDC a exlibris, nemusím již vzpomínat ani na řadu knih, časopisů a různých vzpomínek. Někteří šachisté jistě vědí, že Keres také ovšem psal šachové knihy, hlavně tzv. teoretická kompendia o otevřených hrách, o španělské a francouzské obraně a kromě publikací raně poválečných vydal také v roce 1966 sbírku vlastních partií, které sám objektivně komentoval.

Paul Keres měl ovšem velice mnoho přátel. Ve starším věku někteří jeho přátelé již navždy odcházeli. A zde velmistr Keres na své přátele vzpomínal, napsal i delší nekrology anebo obsáhlejší vzpomínky. Tyto byly použity například jako úvod k šachovým publikacím. Jako příklad uvedu obsáhlou vzpomínku Paula Kerese na německého mezinárodního mistra Kurta Richtera, která vyšla jako úvod šachové knihy v rozsahu 12 stran.5)

Dodejme, že Paul Keres byl kromě tohoto všeho také někdejším přeborníkem Estonska v tenisu, byl sportovcem a člověkem se vzornou životosprávou. Tím více byl překvapen svět, když tento sportovec skonal 5. července 1975 náhle na infarkt. Zemřel údajně při přestupování na letišti v Helsinkách, když se vracel z mezinárodního turnaje z Kanady, který mimochodem vyhrál.

Rozloučím se v tomto článku s Paulem Keresem některými malýmí příběhy, které před čtyřiceti léty zveřejnili polští šachoví autoři.

Na turnaji v Bledu byl jednou z hvězd Bobby Fischer, který okolo sebe vyzařoval ohromnou sebejistotu. Bylo to v průběhu turnaje, když už Fischer porazil dva sovětské velmistry, a sice Tajmanova a Gellera. Měl ještě před sebou Kerese a Petrosjana. A tu náhle v rámci nějaké náhodné debaty Fischer nahlas a zřetelně vyhlásil, že porazí v turnaji všechny čtyři sovětské velmistry.

Uslyšel to Keres a přistoupil k Fischerovi a řekl mu, aby své vyhlášení zopakoval, jestli mu dobře rozuměl. Jakmile Fischer zřetelně své prohlášení opětovně deklaroval, prohlásil Keres, že něco takového je naprosto nemožné a že k tomuto nikdy v žádném případě nemůže dojít.

Fischer se nemohl s tímto tvrzením Kerese vyrovnat, velice ho to zarazilo. Nakonec to nevydržel a pěkně poprosil Kerese, aby mu laskavě vysvětlil, proč by něco takového nemohlo být možné.

A Keres odpověděl:

„Opravdu jste již s námi vyhrál dvě partie. Jenomže Vaše smůla spočívá v tom, že první partii jste vyhrál s Lotyšem a druhou zase s Ukrajincem. Jestliže porazíte také mne, tak to byste porazil Estonce a pokud pak vyhrajete s Petrosjanem, tak získáte vítězství nad Arméncem. Takže Vaše předpověď se nikdy nemůže splnit, jelikož mezi námi čtyřmi se nenachází ani jeden Rus.”

Jiný příběh o Keresovi je tradován takto:

Při jednom delším letu letadlem se snažila posádka letadla nějakým způsobem pobavit posažéry, aby jim let rychleji uběhl. Jedna ze zábavy v letadle byla tato:

Pasažér měl uhádnout, kolik je v zápalkové krabičce zápalek a ten pasažér, který bude skutečnosti nejblíže, ten ihned vyhrává láhev šampaňského. Když přišla řada na Kerese, ten pověděl číslo a počet zápalek uhádl naprosto přesně! Vyhrál ihned láhev šampaňského. Kolegovi to nešlo do hlavy a ptal se Kerese, jak to vlastně uhádl. Keres na to: „Jednoduše, řekl jsem prostě, kolik mám let.”

Tento příběh byl jeden z celé řady příběhů o Keresovi, kterými se tehdy dokládalo, že Keres má v životě neobyčejné štěstí. Více velmistrů o něm tvrdilo, že má stále v běžném denním životě mimořádné štěstí a dokládali to například i tímto posledním zde uvedeným příběhem:

Před olympiádou roku 1956 se Keres spolu s dalšími sovětskými velmistry zúčastnil vícedenního šachového soustředění, kterému se rovněž říkalo kondiční školení. Kromě studia šachu se chodilo do přírody, na tůry, na ryby, sportovalo se apod.

Největším rybářem, který byl proslulý svými rybářskými úspěchy, byl na tomto soustředění velmistr Alatorcev. Jednou šla skupina velmistrů rovněž na procházku a narazili na Alatorceva, který zrovna ve svém volně chytal ryby. Byl zcela bez nálady, jednoduše ten den ryby nebraly.

Keres se ho ptá: „Tak jak se daří? Berou?”

Alatorcev na to: „Úplně zle! Tady vůbec žádné ryby nejsou. Musím změnit místo, nic se tady nedá chytit.”

Keres na to: „Ále, to si jednom ty myslíš! Tady je ryb a ryb! Musíš jenom umět chytat!”

Celá skupina šachistů se začala ohýbat smíchem, protože věděli, že Keres nikdy v životě ještě ryby nechytal a naopak, Alatorcev byl znám jako nejlepší rybář mezi všemi šachisty.

Alatorcev uražen podal beze slova rybářský prut Keresovi. Keresovi se podařilo dostat neumělým pohybem vlasec do vody a co čert nechtěl – do deseti sekund mu zabrala nějaká ryba!

A tak Keres dokonce tu rybu vytáhl na břeh a byla to jeho první ryba v životě. A aby to nebylo vše, Keres si rybu vzal se sebou a dal ji pak upravit kuchaři. A když nastala večeře, nesl kuchař všem na očím na stůl Keresovi krásného smaženého candáta.

Toto vše mnou pouze naznačené, snad spolu s tradovaným duchem osobnosti Paula Kerese a s jeho tehdejším významem a postavením v Estonsku, toto vše vytváří kromě šachového odkazu, kterým jsem se zde vlastně nezaobíral, samostatný Keresův kulturní odkaz.


1) Volně podle knihy: Kolektiv: Malá encyklopedie šachu, 1989.

2) Podle autora Dražena Maroviče, Zagreb 1979: Keresovy turnaje a umístění do roku 1939: Pärnu 1929 – 2. místo, Tallin 1930 – 1. místo, Tallin 1931 – 1. místo, Pärnu 1933 – 1. místo, Tallin 1933 – 3.-4. místo, Tallin 1935 – 1.- 2. místo, Tartu 1935 – 1. místo.

A znovu Tallin 1935 – 2. místo, Helsinki 1935 – 2. místo, Tallin 1936 – 1. místo, Bad Nauheim 1936 – 1.-2. místo, Zandvoort 1936 – 3.-4. místo, Tallin 1937 – 1. místo, Margate 1937 – 1.-2. místo, Ostende 1937 – 1.-3. místo, Praha 1937 – 1. místo, Beč 1937 – 1. místo, Pärnu 1937 – 2.-4. místo, Semmering 1937 – 1. místo, Hastings 1938 – 2.-3. místo, Noordwijk 1938 – 2. místo, A.V.R.O. 1938 – 1.-2. místo, Margate 1939 – 1. místo, Buenos Aires 1939 – 1.-2. místo.

3) Suetin, A.: Das Schachgenie Paul Keres, Berlin 1987, na více místech.

Alster, L.: Věčný korunní princ, in: Chci hrát šachy, Praha 1980.

4) Citováno podle Karla Opočenského: Nad šachovnicemi celého světa, Praha 1960, s. 126-127.

5) Golz, Keres: Krása kombinace (Tvorba Kurta Richtera), v němčině, Berlin 1972.

Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 14 | Priemer: 4.86
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Diskusia (2)

  • honza says:

    Jako chapu o co tam jde, ale Fisher asi prohlasil, ze porazi vsechny ruske velmistry. Protoze ac ukrajinec, armen, lotys nebo estonec, v te dobe to byli skutecne sovetsti velmistri.

    • Libor Havlíček st. says:

      Správná připomínka. Nutno ji akceptovat. Text byl ovšem také takto
      myšlen, jenom nepřesně formulován.
      Skutečně se psalo, že Fischer už porazil dva “sovětské velmistry”. Pak
      se vyjádřil, že porazí všechny čtyři “ruské hráče”.
      Právě proto měl Keres reagovat, jelikož se necítil být Rusem.
      Děkuji za připomínku.

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


8 − = 7