Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika, Šachy v zrcadle dějin

Naše a evropská šachová kultura v letech 1770 — 1860 (I. část)

Libor Havlíček st. | May 3, 2012 – 15:58Reagovalo 0 ľudí | 494 prečítaní
Naše a evropská šachová kultura v letech 1770 — 1860 (I. část)

V 18. století se u nás zdá, že se zprávy o šachu poněkud ztrácejí. Přesto však byl šach také v našich zemích v první polovině 18. století horlivě pěstován, především mezi šlechtou a inteligencí. Šach byl ovšem v té době pěstován výlučně v cizí řeči, u nás německy.

Šachové soupravy k pěstování hry byly rozšířeny mnohem více, než bychom si dnes představili. Už na počátku 17. století máme archivní zprávy o tom, že některé šlechtické rodiny si pravidelně objednávaly šachové soupravy, draze je platily a vážili si všichni dobrých řemeslníků, kteří tyto soupravy vyráběli.

Je dokonce doloženo, že v některém cechu se dobrý tovaryš musel prokázat znalostí výroby šachů, jinak se nemohl stát mistrem.

Ve střední Evropě skončilo období pobělohorské, období rekatolizace a národního temna, po roce 1770 opatrně a pomaloučku začíná také snad u nás doba osvícenství. V zahraničí se proslavuje šachista Bertin (1735), Stamma (1745) a zejména ve Francii mistr F. André Danican Philidor, který r. 1749 vydává „Analyse du jeu des échecs“, obsahující rozbor četných důmyslných partií. André Françoise Danican Philidor (1726-1795) byl nejslavnějším šachistou své doby. Proslavil se v Paříži i v Londýně, v obou tehdejších šachových střediscích Evropy.

Philidor přichází poprvé do Londýna zřejmě roku 1747 a nachází zde dva dobré příznivce. Byl to Sir Janssen, jeden z nejlepších anglických hráčů a Count Bruhl, saský diplomat, který se později usadil v Anglii a stal se prominentním členem prvního anglického šachového klubu. Uvádím toto proto, že se domnívám, že se zde vlastně jedná o první trvalejší sponzory v dějinách profesionálního šachu, kteří mu pomáhali zajistit další patrony mezi anglickými aristokraty. Vlastně mu dohovořili mimo jiné zápas proti Philipovi Stammovi z Aleppa, který zde působil jako překladatel ve službách britské vlády. Vidíme zde asi první evropské agenty dojednávající zápasy silných resp. později profesionálních hráčů. Však také Philidorova uvedená kniha „Analýzy“ vychází roku 1749 právě v Londýně.

Méně se ví, že Philidor se kromě šachu věnoval především hudbě a dlouhá léta čekal, že získá místo dvorního kapelníka na královském dvoře. Do roku 1754 žil mimo Francii a Francii zase opouští roku 1772 a přichází zase do Londýna, kde chystá druhé vydání své knihy. Jeho londýnští patroni pro něj vypisovali speciální subskripce, které mu umožňovaly žít v Londýně několik měsíců každý rok a nakonec také nejvíce odběratelů druhého vydání jeho knihy, která vyšla roku 1777, byli Angličané. Třetí vydání knihy však mělo již pouze asi 50-60 předplatitelů.

V této době Philidor udivoval svět rovněž svou hrou naslepo. Dočteme se, že je zachován popis tří partií, které Philidor sehrál současně naslepo v Londýně v roce 1788. Všem třem soupeřům dal Philidor výhodu jednoho tahu navíc a jednomu z nich ještě výhodu pěšce. Tahy se hlásily pomocí prostředníka a partie, které Philidor všechny vyhrál, trvaly 51, 47 a 59 tahů. Tato tehdy fenomenální hra předváděná naslepo měla tak výrazný ohlas, že rovněž tuto skutečnost zaznamenali ve své „Encyklopedii“ Diderot a d`Alembert.

Bohužel zde v šachové literatuře nacházíme rozpory v údajích, jelikož tato asi poprvé v dějinách šachu zmíněná simultánní produkce šachové hry naslepo je datována již také do roku 1783. Není proto jasné, zda se šachy hrály poprvé veřejně naslepo roku 1783 anebo 1788, uvádí se však jedna citace z tehdejších novin. Ty napsaly, že Philidor je nedostižný génius a jeho simultánní produkci naslepo označily za „historický fenomén lidských dějin, který bude navždy považován za jeden z nejzářnějších příkladů lidské paměti, což bude platit, dokud bude paměť existovat“.

Philidor byl také první anebo alespoň jeden z prvních šachistů, kteří se z politických důvodů nemohli vrátit do své vlasti. Jsme totiž mimo jiné v letech francouzské revoluce a Philidor byl ohrožován přímo Robespierrem. Philidor se údajně nemohl vrátit, dokud byl Robespiere naživu. Tak to bylo alespoň uváděno v Britisch Chess Magazin v říjnu 1926 s tím, že 31. srpna roku 1795 umírá a je pochován v Londýně. Totéž hovoří publikace o dějinách anglického šachu. Toto vše je rovněž důležité proto, že Philidor byl šachistou, který ovlivnil celý šachový vývoj a rozvoj šachového hnutí v cizí zemi. Působil v Anglii částečně či zcela po dobu 48 let.

Šachy v Paříži byly pro vývoj šachové kultury velice důležité. Uvádí se, že ve proslulé kavárně Café de la Régence se hrály šachy v rozpětí let 1750-1830. Poprvé zde vidíme v historii moderního šachu několik aspektů. Především, každý, kdo něco společensky znamenal anebo chtěl znamenat, musel být v této kavárně viděn. Tak tam chodili filozofové jako Voltaire anebo Rousseau, ale také politikové, například Napoleon, který také hrával šachy, a to dokonce i později ve vyhnanství na Svaté Heleně.

Za další: v této kavárně byl poprvé zaměstnáván profesionální šachista. Jeho povinností bylo utkat se s každým, kdo měl na partii chuť a peníze. Vznikala zde v podstatě možnost, jak se šachem živit. Působili zde snad z téhož důvodu vynikající mistři, často se jmenují Pierre Saint-Amant, Charles Mahé de la Bourdonnais, Alexandre Deschapelles a Lionel Kieseritzky.

Datování hry v šachy v kavárně Café de la Régence pro léta 1750-1830 je však naprosto nepřesné, jelikož šachový život tam běžel nadále i po revoluci  roku 1830 a rovněž po revoluci roku 1848. Víme například, že v roce 1858 tam hrál svou produkci proti osmi hráčům najednou naslepo rovněž Paul Morphy, který tehdy údajně 6 partií vyhrál a žádnou neprohrál. Produkce trvala přes deset hodin a je zachycena na jedné dobové kresbě. Morphy seděl v křesle obrácen zády k sálu a celou dobu se díval na prázdnou stěnu. Tehdy jeden Francouz napsal, že Morphy překonal Césara, jelikož „přišel, neviděl a zvítězil“. Jsme nyní v období císařství Napoleona III., rok před válkou Francie a Sardinie-Piemontu proti Rakousku.

Šachový život v uvedené kavárně probíhá dále války neválky a jak se uzavíral mír a měnily se mocenské koalice, tak se také měnili v Evropě šachoví soupeři. Takže můžeme ještě například uvést, že v téže kavárně proběhl roku 1894 telegrafický zápas reprezentantů Paříže proti reprezentantům Vídně. Je prostě doloženo, že v kavárnách se hrály šachy neustále.

Následně pak můžeme tvrdit, že společenský život vedený nad šachovnicí a okolo ní se v této době přesouvá z paláců šlechty do prostředí, kam měla přístup široká veřejnost, do kaváren. V nejznámějších šachových kavárnách, které byly kromě Paříže v Londýně, později v Berlíně, Vídni, Budapešti, ale také již v 19. století u nás, se však vždy spolu se šachem hrávala také dáma, domino, v neposlední řadě kulečník a karty.

Abych dodržel chronologii, musím uvést, co o životě v kavárnách napsal Harry Golombek. Podle něho se totiž přesouval šach do kaváren již současně s jejich vznikem a prvotním rozšířením, což by bylo v případě Anglie alespoň koncem 17. století. V Londýně se již tehdy mohli lidé setkávat v kavárnách a hrávat tam šachy. Doložena je tato skutečnost poprvé pro rok 1735, kdy do šachových análů vešla první londýnská šachová kavárna pod názvem Slaughter’s Coffee House.

Tato má pak souvislost s uvedenými šachisty Bertinem, Stammou a Philidorem. Přímo v této kavárně se totiž měla prodávat již asi roku 1735 Bertinova šachová kniha Noble Game of Chess a když Philidor přišel roku 1747 poprvé do Londýna, tak měl v této kavárně odehrát zápas se Stammou.

Náskok kulturního přehledu v oblasti znalosti šachové hry byl v západní Evropě v porovnání s našimi zeměmi v průběhu 18. století zřejmě dosti výrazný. Projevoval se nejen například ve dřívějším rozvoji kaváren a veřejných cukráren, které svou existencí urychlovaly denní kontakty veřejného života, nýbrž také v rozsahu známé publikační činnosti o šachu v té které části Evropy. Vždyť naše šachová literatura disponovala do této doby jen řadou středověkých opisů a přepisů původního latinského díla Jakuba de Cessolis a jeho následovníků a ve staré češtině bychom mohli uvést vlastně jen práci Tomáše Štítného, která byla objevena a veřejnosti zpřístupněna až koncem 19. století bez jakéhokoliv pozitivního vlivu na samotný vývoj hry.

Západ však již úspěšně navazoval na silné šachové mistry typu Gioachina Greca (1600-1634), který již vlastně jedno a půl století před obdobím, které zde sleduji, cestoval za účelem odehrávání šachových zápasů po Anglii, Francii či Španělsku. Grecova sbírka partií vyšla v Anglii roku 1656, ve Francii roku 1669 a v téže době mají šachy veliký odraz například také v anglickém dramatu. Uvedu například drama „Game of Chess“ od Thomase Middletona z roku 1624 anebo další Saulovo drama ze 17. století „Famous game of Chesse-play“, jejichž citacemi Harry Golombek dokládá vysoký rozvoj šachové kultury v tehdejší Anglii. Nám pak pro naše země tato namátkou uvedená data dokládají nepříliš pozitivní situaci v širším kulturním obrazu naší společnosti.

V roce 1755 hovoří o pravidlech šachu ve své Encyklopedii Denis Diderot (1713-1784), šachy hraje také filozof Rousseau. Denis Diderot patřil k mladší vrstvě osvícenců, k tzv. encyklopedistům – podle naučného slovníku Velká encyklopedie z let 1751-1765.

O Jean Jacquesovi Rousseauovi (1712-1778) se tvrdilo, že se naučil hrát šachy od slabého hráče jménem M. Bagueret. Rousseau měl pak období, kdy chtěl být silným hráčem a začal studovat šachovou literaturu, konkrétně díla El Greca. Do dějin také vešla informace o utkání mezi Rousseauem a vévodou de Conti. Zřejmě však náš filozof žádným dobrým hráčem nebyl, studium El Greca mu příliš nepomohlo. Ví se ale o jeho dvou vítězných partiích z roku 1760, které hrál proti princi Continu.

V Itálii zakládá šachovou školu Ercole del Rio a r. 1769 vydává svou šachovou knihu Ponziani. Blížíme se k letem, kdy například v Anglii začíná vycházet celá řada šachových knih. A samozřejmě je již tam celá řada mistrů.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 10 | Priemer: 4.60
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


9 × 8 =