Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

Před sto a pěti léty zemřel Harry Nelson Pillsbury

Libor Havlíček st. | June 13, 2011 – 10:56Reagovalo 0 ľudí | 589 prečítaní
Před sto a pěti léty zemřel Harry Nelson Pillsbury

Ke galérii velikých šachových jmen, která se objevují koncem 19. století, náleží bezesporu zvláštní šachová osobnost, silný americký šachový mistr Harry Nelson Pillsbury.

Narodil se 5.12.1872 v Sommerville v Massachusetts a zemřel 17.6.1906 ve Philadelphii po těžké nemoci ve věku pouhých 33 let. Uvádí se většinou, že šachy začal hrát velice pozdě, až ve svém věku šestnácti let, ale jeden z jeho životopisců S. Petrovič dokonce napsal, že šachy začal hrát až v roce 1891. Bylo to myšleno zřejmě tak, že je začal hrát aktivně při té příležitosti, že se dostal do Bostonu.

Pravděpodobně již roku 1892 se dostává Pillsbury do širšího šachového povědomí. Stalo se to právě v Bostonu, kde se měl mladík Pillsbury utkat s velikým Steinitzem, a sice ještě v duchu tehdejších starých tradic.

Nejdříve to začalo tím, že Steinitz hrál v Bostonu simultánku. Pillsbury proti němu nastoupil jako černý a během třiceti tahů v královském gambitu Steinitze rozdrtil.

Poté byl dojednán vzájemný zápas a Pillsbury dostal „fórem“ pěšce, přičemž se hrály celkem tři partie. Zápas skončil senzací, mladý Pillsbury vyhrál se Steinitzem 2:1 a vchází do dějin. Třeba to chápat v duchu tehdejší doby, jelikož výsledek sám o sobě neměl žáden význam. Obě výhry totiž realizoval Pillsbury jako bílý s tím, že Steinitz hrál bez pěšce na f7.

Nutno však připomenout, že Wilhelm Steinitz (17.5.1836 Praha – 12.8.1900 New York City) byl právě v té době prvním mistrem světa v šachu a titul držel v letech 1886 – 1894. Byla to tedy pro Pillsburyho veliká reklama, jelikož porazil přece mistra světa! Ostatně byl Steinitzovi zcela rovnocenným soupeřem a s jeho dravým stylem měl mistr světa co dělat.

Podívejme se nyní na partii z Bostonu z roku 1892.

V roce 1893 se pak Pillsbury přestěhoval do New Yorku a nastupuje dráhu šachového profesionála. Už v této době se trochu odlišuje od dalších mistrů své doby. Hraje totiž velice často partie naslepo a nejen šachové partie naslepo, ale hraje také naslepo whist.

(Whist je zdvihová karetní hra pro čtyři hráče, hrála se původně s jedním balíčkem tzv. francouzských hracích karet – 52 kusů. Právě v 19. století vznikala definitivně přesná pravidla whistu a určené hrací techniky, které se vyvíjely přes více než sto let. Whist se dodnes hraje ve Velké Británii, i když všeobecně platí, že počátkem 20. století byl ve světě nahrazován bridžem. Hra se vždy považovala za dosti obtížnou a její hraní naslepo vypovídá o značných schopnostech Pillsburyho.)

Obliba Pillsburyho v hraní šachů naslepo byla a je velice známou, což také dokumentují dochované zápisy jeho partií. Hrál naslepo například proti Johnovi v Pittsburgu 1893 anebo proti dvěma hráčům najednou – Rodgersovi a Lyonsovi – v New Yorku 1893 atd. Jeho hra naslepo se vyvíjela až do roku 1902, kdy Pillsbury dosáhl světový rekord ve hře naslepo. Stalo se to v Moskvě, kde hrál najednou 22 partií naslepo s výsledkem +17, =4, -1.

V době, kdy se Pillsbury stěhuje do New Yorku, hraje také dva zápasy, které jsou v literatuře podchyceny. V zápase s Barryjou vyhrává 5-4 a v zápase proti Stoneovi vyhrává 5-2. I když nám tato jména dnes již nic neříkají, odborníci tvrdí, že soupeři byli dobrými mistry.

V roce 1895 se utkává s mladým Američanem ve vzájemném zápase berlínský přeborník Walbrodt, který navštěvuje Spojené státy, a Pillsbury opět vítězí, tentokrát v poměru 2,5 – 0,5.

V tomto období v letech 1893-1895 se tedy Pillsbury dostává mezi profesionály a začíná svou kariéru neustálým cestováním a účastí v celé řadě turnajů.

Bylo by ovšem možné vyjmenovávat postupně Pillsburyho účast na jednotlivých turnajích a jeho podrobné výsledky. V rámci této krátké vzpomínky při příležitosti výročí jeho úmrtí však uvedené nemůže být cílem. Proto uvedu jen stručně a namátkou některé zajímavé výsledky:

V letech 1893-94 se uvádí v turnajích, jichž se zúčastnil, jedno jeho první místo, jedno sedmé místo, pak Buffalo 2. místo a New York 5.-6. místo. Toto vše přispělo k veliké slávě amerického šachu, jelikož Pillsbury získával pro Spojené státy opět tak dobré šachové jméno, jaké měly v době velikého a slavného Morphyho.

Díky svým úspěchům je Pillsbury pozván do Hastingsu na špičkový světový turnaj v roce 1895, kde naprosto nečekaně a překvapivě vítězí se 16,5 bodem před druhým Čigorinem se 16 body, třetím Laskerem, čtvrtým Tarraschem a pátým Steinitzem, který získal 13 bodů.

V knihách o teorii se dočteme, že Pillsbury v této době tak propracoval berlínskou variantu španělské hry, že po dalších 50 let nebyly jeho rozbory překonány. Zavedl veliké novinky v ruské hře, vyzkoušel nová schémata v dámském gambitu a v Colleho systému. Citují se často jeho precizně vedené koncovky například rovněž z turnaje v Hastingsu anebo řada jeho již dnes klasických partií proti Tarraschovi, Marcovi či Wolfovi, které vstoupily do učebnic.

Na přelomu let 1895-96 se Pillsbury zúčastňuje šestikolového turnaje čtyř velmistrů v Petrohradě, kde sice dvakrát porazil Laskera, ale nakonec skončil až třetí (1. Lasker 11,5,
2. Steinitz 9,5  3. Pillsbury 8 a  4. Čigorin 7 bodů). Zajímavé bylo, že tady ho zcela zničil Steinitz v poměru 5:1. Asi mu měl z dřívějška co vracet!

Můžeme pokračovat dále rokem 1896, kdy se koná silný turnaj v Norimberku a v něm Pillsbury dělí 3.-4. místo s Tarraschem za Laskerem a Maróczym, před Čigorinem, Janowskim, Schlechterem, naším Charouskem atd. Téhož roku bychom viděli Pillsburyho na turnaji v Budapešti, kde skončil třetí atd.

Další dva roky – 1897 a 1898 – nacházíme Pillsburyho ve Spojených státech, kde prvního roku vyhrává zápas o titul mistra USA proti Showalterovi (+10, -8, =3) a dalšího roku titul přeborníka proti témuž soupeři úspěšně obhajuje (+7, -3, =2).

Uveďme dále jen v bodech ještě některé Pillsburyho další turnaje: Vídeň 1898, Londýn 1899, Paříž 1900, Bufallo 1901, Monte Carlo 1902, Toronto 1902, Monte Carlo 1903, Beč 1903 a jiné, kde končil vždy na předních místech a závěrem poslední turnaj Pillsburyho, který se udává pro Cambridge Spring v roce 1904, kde již sice nekončí na předních místech, ale těžce poráží Laskera.

Jestliže tedy v americkém šachovém světě znamenal v 19. století po Charlesovi Henrym Stanleym (1819-1901) velice hodně Paul Morphy (1837-1884) a také Georg Henry Mackenzie (1837-1891), pak Harry Nelson Pillsbury byl tím, kdo je v reprezentaci své země jako mistr o dvě či více generací mladší skvěle nahradil. Právem mu tedy patří rovněž tato vzpomínka.

Jelikož pak byl také mistrem světa ve hře naslepo, uzavřeme tento příspěvek jednou partií, kterou sehrál Pillsbury naslepo v New Yorku roku 1893 proti dvěma hráčům současně, proti Rodgersovi a Lyonsovi.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 12 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


8 + 2 =