Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 1961

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

Představa o kulturních kořenech předků Garri Kasparova

Libor Havlíček st. | December 20, 2011 – 18:35Reagovalo 2 ľudí | 853 prečítaní
Představa o kulturních kořenech předků Garri Kasparova

Světy, které upadly v zapomnění. Byly a existovaly v těch místech, kde se setkával Východ se Západem. Byly tam, kde podle některých ještě byla Evropa, ale podle učebnic zeměpisu již dávno Asie. Byly to světy bohatých bakuských ropných magnátů a také světy židovských orientalistů. Světy pouštního poloostrova, vybíhajícího do moře, světy zaniklé, které našly své vyjádření v perském jménu „van větrů“, nám známém pod názvem Baku.

Vznik tohoto textu inspirovaly pěkné a úspěšné články o bývalém třináctém mistru světa Garri Kimovičovi Kasparovovi, které jsme si přečetli ve zpravodajské části tohoto šachového informačního zdroje, současně ale rovněž ta skutečnost, že jsem kdysi za pohnutých okolností Baku osobně navštívil. Hlavní město Ázerbájdžánu, maličké země, která patří částečně do Evropy politicky jako člen OBSE. A právě tam, v Baku, se narodil dne 13. dubna 1963 Garri Kimovič Vajnštejn, nám znám pouze pod příjmením Kasparov.

V době ne tak nedávné proběhla bohužel válka mezi Ázerbájdžánem a Arménskem. Vpadl jsem do ní celkem nevědomky, když jsme byli posledním letadlem turistů, kterému bylo dovoleno na letišti v Baku přistát. Den před přistáním se totiž začalo střílet přímo v Baku na ulici, nedaleko jejich parlamentu. Jenomže to se ještě nevědělo, až další letadlo po nás bylo odkloněno a vráceno zpět do Moskvy na Šeremetěvo II. My jsme byli vyloženi a pak naloženi a dovezeni do centra města, kde nás ubytovali podle plánu ve výškovém hotelu vedle parlamentu, právě tak vysoko, abychom pak ihned viděli jednak námořní ostrý výsadek z blízké mořské pláže a jednak celé kolony transportérů obklopujících náš hotel a vedlejší parlament s cílem ten nepřetržitě zasedající parlament a ne samozřejmě nás turisty dostatečně chránit.

Když člověk něco podobného zažije, začne se o dané místo a prostor hlouběji zajímat. Kulturní prostor této oblasti pěkně definuje proslulý román o lásce dvou mladých lidí Ali a Nino autora Kurbana Saida, což je ovšem pseudonym. Příběhu lásky mezi muslimským hochem a křesťanskou dívkou se v kulturně tolerantním světě starého Ázerbájdžánu jakoby dařilo. Byla to Asie a byla to Evropa, jelikož ona mu říká:

„Ali Cháne, ty jsi hloupý. Zaplať pánbu, že jsme v Evropě. Kdybychom byli v Asii, už dávno by mě donutili nosit závoj a ty bys mě neviděl.“

Ázerbájdžánu se roku 1825 zmocnili Rusové. První ropná fontána vytryskla v Baku roku 1873 a přes čtyři měsíce nezvladatelně vyvrhovala naftu do vzduchu a několik desítek milionů barelů se vsáklo do písku.

V roce 1901 už dodávalo Baku polovinu světové ropy. Více než domácích tu již bylo Rusů, Gruzínů, Osetinců a dalších a dalších, mimo jiné značný počet Židů, Arménů, ale také Poláků a Švédů. Vznikal a vařil se zde asijsko-evropský, ale také muslimsko-křesťansko-židovský kulturní a náboženský kotel. Jeden spisovatel napsal, že to byl Bagdád, Pittsburgh a Paříž dohromady. Z pohledu carského bychom řekli, že se zde jednalo o ruské pomezí.

Poté, co chtěli carovi poradci umožnit vybití revolučního napětí v rusko-japonské válce v letech 1904-1905, kde padly stovky tisíc vojáků a zmizelo celé ruské loďstvo, vyvrcholil také v Baku a okolí carský útlak a levicový terorismus. Do Baku táhli teroristé a raubíři všeho druhu, zleva útočily bolševické bandy a zprava carovi kozáci. I když ve všech městech ruského carského impéria probíhaly pogromy na Židy, kteří byli masově vražděni, v ulicích Baku netekla ani tak židovská krev, jako především krev arménská. V ulicích města ležely tisíce mrtvých, kteří pokrývali bez rozdílu i křesťanské i muslimské hřbitovy. Celé město bylo v plamenech a jak napsal spisovatel, dokonce i moře, pokryté ropou z hořících vrtů, dštilo oheň jako drak.

Celá léta se to v městě mlelo, často celé týdny žili lidé ve sklepích. Vraždění v podstatě stále pokračovalo, až roku 1920 vstoupila do města definitivně Rudá armáda.

A tak nelidská bolševická revoluce zničila naději na splynutí Východu a Západu, na splynutí Evropy a Asie v něco nového a moderního. Jako by to existovalo pouhý okamžik v čase, tenhle fantastický svět nejvyšší kultury, tyhle středověké valy, panská sídla, zoroasterské chrámy či palácové zahrady, ale také první muslimská škola pro dívky či stavby vídeňského imperiálního slohu anebo vily Rothschildů. Tak to viděl nejeden spisovatel.

Nafta z Baku se stala pohonem pro Stalinovy pětiletky a Hitler křičel na jednoho ze svých velitelů: „Jestliže nezískáme bakuskou naftu, je válka prohraná!“ Proto také obětoval u Stalingradu 6. armádu a ze směru na Kavkaz jí neposlal na pomoc ani jednu divizi. Jenomže když nafta z Baku dovezla sovětské tankové divize až do Berlína, zažilo Baku deportace svých občanů na Sibiř a zanedbávání svého průmyslu. Do města po válce vešel duch prázdnoty a opuštěnosti, duch tzv. sovětské kultury, který zcela vytlačil staletou kulturu a tradice dvou dotýkajících se kontinentů.

Tímto vším pak byly ovlivněny další zde žijící generace, pod dojmem zde naznačených událostí byli vychováni a zde také žili předkové třináctého mistra světa v šachu Garri Kimoviče Vajnštejna.

Jak píše sám mistr světa Garri Kasparov, on se narodil již v metropoli sovětského Ázerbájdžánu Baku. V jeho době to byl stále tavící kotel různých národností, ale ty již byly spojeny ruštinou a dominancí rusko-sovětské kultury. Jeho matka byla Arménka a otec byl Žid. Mistr světa sám označil tuto kombinaci jako „třaskavou směs“. Otec Garriho Kasparova se jmenoval Kim Mojsejevič Vajnštejn. Tragickou událostí bylo, že zemřel, když měl Garri 7 let.

Jeho děda z otcovy strany, Mojsej Rubinovič Vajnštejn, ten byl hudebním skladatelem a uměleckým šéfem Bakuské filharmonie. Byl rovněž přesvědčeným komunistou, proto jsem zde uvedl tragické historické souvislosti. Však dal také svému prvnímu synovi, otci od Garriho, revoluční první jméno Kim, což byla zkratka Komunistické internacionály mládeže. Podotýkám, že tento způsob myšlení je dnes nepochopitelným, avšak dokládá fanatismus tehdejší komunistické generace.

Raritou a smutnou událostí v rodině bylo, že starší bratr dědečka Mojseje Rubinoviče Vajnštejna, který byl šéflékařem jedné nemocnice v Baku, skončil svůj život roku 1937 ve stalinském gulagu. Ba dokonce i život dědečka samotného byl silně ohrožen, ale ten si nadále své komunistické přesvědčení uchoval. Jak napsal jeho vnuk Garri, až po odhalení kultu osobnosti na 20. sjezdu KSSS prodělal dědeček těžký infarkt.

Tento dědeček Mojsej Rubinovič byl však v rodině otce se svými komunistickými názory osamělý. Jak píše Garri Kasparov, další členové rodiny přistupovali k sovětské propagandě kriticky. Byli to jeho otec Kim a bratr jeho otce Leonid, který byl rovněž hudebním skladatelem a měl později na Garriho veliký vliv a synovec dědečka Marat Altman, jenž byl významným právníkem.

Maminka Garriho byla Arménka a jmenovala se Klára Šagenovna Kasparovová. Měla technické vzdělání a pracovala ve výzkumném ústavu. Garriho učila zaujímat kritický vztah ke všem informacím a řešit praktické problémy. Její otec, Garriho druhý děd, Šagen Mosesovič Kasparov, ten byl povoláním naftař a nejméně dvacet let odpracoval jako hlavní inženýr na těžební plošině v Kaspickém moři. Zde je další souvislost s mým stručným historickým popisem.

Dědeček Kasparov z matčiny strany byl od roku 1931 členem VKS(b) (bolševici), silně věřil v Marxe a komunismu odevzdal mnoho životních sil. Garri uvádí, že když tento děda odešel počátkem sedmdesátých let do důchodu, často s ním debatoval. Ale až koncem roku 1979, když sovětská vojska vtrhla do Afghánistánu a když byly všude doma stále pouze prázdné obchody, až pak tento dědeček přestával chápat vládu a vedení své země.

A jak je to tedy s příjmením třináctého mistra světa Garriho? Bylo to jednoduché. Po otcově smrti žil Garri s maminkou v rodině matčiných rodičů. Matčini rodiče měli tři dcery, ale ani jednoho syna, proto také se zdálo Garrimu normální jmenovat se Kasparov. V roce 1975 bylo na společné poradě rodinné rady Vajnštejnů a Kasparovových rozhodnuto, že se Garriho příjmení změní. A sám Garri Kasparov to napsal takto, cituji:

„Ale jak Garik Vajnštejn, který se kdysi díky otcově životní lásce začal věnovat šachům, tak Garri Kasparov, který se později stal prvním hráčem světa, jsou jeden a tentýž člověk, vyznávající stále tytéž hodnoty.“

A pokud se jedná o politiku a politickou angažovanost třináctého mistra světa v šachu v posledních letech po pádu bolševismu, k tomuto bych uvedl závěrem další citaci samotného Garriho Kasparova:

„Můj vztah k politice zkrátka s největší pravděpodobností zformovala otcova a strýcova svobodomyslnost, matčin zdravý rozum a dlouholeté prudké spory s dědečkem.“


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 9 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Diskusia (2)

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


1 × = 2