Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2009

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika, Šachy v zrcadle dějin

Šach ve středověku

Libor Havlíček st. | March 22, 2011 – 12:40Reagovalo 0 ľudí | 1,123 prečítaní
Šach ve středověku

Tisíc let stará písemná zpráva

Již jsem se zmínil o historické skutečnosti, že se na dvoře Přemysla Otakara I. (1197-1230) hrály také šachy. Tradice šachové hry nezanikla ani na dvoře Lucemburků, jelikož starší literatura a také např. Ottův slovník naučný uvádějí, že „Jan Lucemburský, když se svým synem Karlem přijel návštěvou ke králi uherskému, dostal od tohoto mezi jinými drahocennými dary také podivuhodnou šachovnici.”

Jak však uvádějí v moderní době mimo jiné také Silbermann a Unzicker ve svých Dějinách šachu, které vyšly v němčině roku 1975, první písemná zpráva o šachu v Evropě je snad nejméně ještě o 200 let starší, než informace o šachové partii na dvoře Přemysla Otakara I.

První zprávu o šachu v Evropě tvoří totiž testament z roku 1010, který je uchováván v Aragónském archivu v Barceloně. V roce 2010 měli tedy šachisté slavnostně připomínat tuto velikou kulturní evropskou událost – první písemnou zmínku o šachu na evropské pevnině – nezjistil jsem ale, že by tato skutečnost byla bývala zmiňována.

Druhý známý testament, který byl nalezen v biskupském sídle v blízkosti Barcelony, pochází z roku 1058. Proč tvoří zrovna testamenty první písemné zprávy o šachu v Evropě? Odpověď nacházíme ve skutečnosti, že se tehdy vyráběly velice drahé a hodnotné šachové soupravy, které jednak svým materiálem a také uměleckým provedením tvořily celý majetek. Oba dva zmiňované testamenty, čili závěti, hovoří o šachových figurách v tom kontextu, že oba dva odkazují hodnotné šachové figury tamější církvi.

Uvedené dokazuje známá fakta hovořící o tom, že šachy se rozšířily do Evropy přes Pyrenejský poloostrov, dokazuje rovněž, že se tehdy šachovou hrou mohla zaobírat pouze společenská elita.

Přestože byla v těchto případech církev příjemcem pozůstalosti odkazované v testamentech, bojovala tato v každé době proti hráčské vášni mnohých kleriků. Hlavně se v této době zakazovala hra v kostky, díky které se jeden biskup dokonce zapsal do historie. Měl to být v tomtéž 11. století biskup z Langres, který byl velmi vášnivým hráčem v kostky. Bohužel však stále všechno prohrával a tak se mu těmito prohrami vstup do ráje neobvykle zkomplikoval. Byl tak neslavně slavným, že když zemřel, byl mu na jeho hrob dokonce zasazen výsměšný náhrobní kámen, který tuto vášeň připomínal.

Podobně se však dal prohrál celý majetek také v šachu! V šachových partiích byly rovněž v této době sázeny často vysoké finanční obnosy, tak vysoké, že z hlediska rizika hazardu neviděly církevní instituce mezi kostkami a šachovou hrou žáden rozdíl.

Tehdejší názor církve našel své vyjádření ve slavném, často citovaném dopise, který napsal roku 1061 kardinál Petrus Damiani papeži. Tento pro svou přísnost obávaný církevní hodnostář se papeži zmiňuje o chování jednoho biskupa z Florencie, kterého potkal během jedné své cesty. Když totiž na své cestě kardinál Damiani zabočil do jednoho hostince, aby se tam ubytoval a tam přenocoval, „zůstal zmíněný biskup z Florencie v hale hostince, aby tam hrál s dalšími cestujícími v šachy”.

Uvedený fakt kardinál Damiani nemohl jenom tak pominout, a proto, jak píše papeži, příštího rána biskupa z Florencie varoval. Biskup se pokoušel bránit a ve smyslu církevního práva platně namítal, že zakázány jsou pouze kostky! Tento argument nechtěl kardinál Damiani uznat a uložil přes biskupovy námitky tomuto církevní pokání.

Popsaná malá příhoda je často citována v publikacích o historii šachu proto, že citovaný dopis svou existencí podpořil ústní tradice hovořící o tom, že církev šachy zakazovala. Mohu ostatně potvrdit, že ještě dnes jako turisté můžeme uvidět v nekonečných sbírkách současných florentských paláců po mnohahodinovém procházení také malé zbytky starých šachových her.

Všeobecně v Evropě zakazovala církev šachovou hru vícekráte až do počátku 13. století, což byl důkaz, jak dalece to „šachové zlo” zasahovalo. Až později církev svůj postoj plně změnila: papežové sami často podporovali šachovou hru, „která byla s úspěchem v klášteřích pěstována”.

Také u nás si vzpomeneme na starší film o Janu Husovi (na obrázku), kde je Hus ukázán se složenou dřevěnou šachovnicí pod paží, jelikož také on zřejmě šachy hrával.

Z řad kněží vzešli výborní šachoví mistři a teoretikové. Ve středověku byla šachová hra skutečně hrou královskou, o čemž nás často informují původní historické prameny. Záliby v šachu se zúčastňovala šlechta a také celý rytířský stav, jelikož v imaginární škále duchovních hodnot zaujímala znalost šachové hry vysoké místo, počítala se totiž ke vzdělání. Bylo to neuvěřitelné, ale šachy se dostaly mezi sedm umění, která musel ovládat dokonalý středověký rytíř.

Můžeme zdůraznit, že možnosti zábavy a rozptýlení byly tehdy mnohem menší než dnes. Lidé žili zcela jiný životní rytmus; tento dnes pro nás nepředstavitelný životní rytmus přispíval k velice dlouhým hodinám stráveným nad šachovnicí. Vášnivé oddanosti šachu přál celý životní způsob mnou líčené doby. Společenská role šachu v kulturním životě této epochy byla tak významná, že se velice rychle odrážela v tehdejší literární tvorbě.

Z desítek dostupných literárních odkazů uvádím pár podle citované publikace v němčině:
Autor F. Strohmeyer se pokusil ve svém pojednání „Šachová hra ve staré Francii” podat přehled starofrancouzské literatury. Hovoří např. o eposu „Floire a Blancheflor”, kde se popisuje jeden strážce, který zanedbává své služební povinnosti, jelikož „má oči pouze pro své šachy”. Místo strážení hráli tedy strážcové šachy; v tomto případě neustrážili pokoje pěkných dam a hrdina eposu se díky šachové partii strážců dostal do zakázaných prostorů vyhrazených pouze pro ženy.

Podobně líčí Marie de France v jednom ze svých veršovaných vyprávění dva šachisty, kteří jsou tak zahloubeni do své partie, že si nevšimnou sloužícího vplíživšího se do sálu. V jiné své povídce hovoří o dvou zamilovaných, kteří konečně mohou naplnit svou lásku, když ve světnici přítomný, jinak velmi podezíravý otec děvčete zapomene kvůli šachu na všechno kolo sebe.

Početné básně nám ukazují, v jaké míře se šachu věnovala šlechta. Příklad šlechty sledovalo také služebnictvo. Jak rovněž vyplývá z množství románů ve staré Francii, patřilo vyučování šachu k výchově dětí jako takové.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 12 | Priemer: 4.92
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


− 1 = 7