Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika

Staletími k šachovému exlibris v Čechách

Libor Havlíček st. | May 27, 2011 – 10:38Reagovalo 0 ľudí | 854 prečítaní
Staletími k šachovému exlibris v Čechách

Knižní značka – moderně psáno dohromady exlibris, anebo dříve psáno ex-libris s pomlčkou[1] – byla vždy svědectvím o skutečnosti, že láska ke knihám v naších zemích byla již dávná, starobylá a trvalá.

Řekněme si nejdříve, že exlibris je vlastně malé grafické dílo, je to práce některého umělce. Většinou představuje či tvoří nějaký obrázek a správně obsahuje také samotné slovo exlibris (z knih, z knihovny, z knižního majetku) a jméno vlastníka knihy. Tento list, lístek, grafické dílko se vlepí na vnitřní stranu vazby či obalu knihy a takto má zdůraznit skutečnost, komu příslušná kniha náleží, kdo je jejím majitelem.

Již v 19. století vyšla řada německých a švýcarských monografií exlibris; vydání monografií nepřestávalo a počátkem 20. století byla již exlibris sepsána a odborně popsána až do doby 19. století.

V období první Československé republiky se také u nás vrhla řada vědců na zpracování této problematiky jako na neoddělitelnou součást knižní kultury.

Ve dvacátých a snad ještě více ve třicátých letech 20. století byla pak u nás publikována již celá řada odborných prací orientovaných na exlibris pražských knihoven, dále na exlibris klášterní a šlechtická, v neposlední řadě na exlibris českých humanistů apod.

Snaha po zdokumentování naší staré a hodnotné exlibristiky vyvrcholila v roce 1932 výstavou slovanských exlibris v Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze.

V polovině 20. století začalo docházet s rozvojem nových oborů také ke specializaci v exlibristice, což zjistíme i v současnosti na některých našich zámcích či v muzeích, kde můžeme dodnes různé specializované sbírky exlibris vidět.[2]

Z pohledu do historie zjistíme, že kreslené pokusy o označení knižního majetku se objevují v Německu již od r. 1188. V naších zemích je za nejstarší české exlibris považována heraldická malovaná značka krále Jiříka z Poděbrad.[3]

Dějiny knižní značky jako tištěného znamení vlastníka knihy začínají s vynálezem knihtisku (Gutenberg v Norimberku). Samotný vynález knihtisku umožnil především vznik a rozšíření soukromých knihoven. Tištěná knižní značka mohla začít nahrazovat ručně vepsané poznámky o vlastnictví knihy anebo různé malované či naražené vlastnické znaky. Objev knihtisku přinesl novou možnost označování vlastnictví knih.

Malé grafické listy vznikaly tedy již koncem 15. století, byly tištěny a rozmnožovány v podobě lístečků či lístků a takto mohly být ve větším měřítku vlepovány do knih. Nejdříve to byly dřevoryty a mědirytiny s různými znaky, symboly a ornamenty, vždy se spojením slov „Ex libris“.

Nejstarší dřevorytová knižní značka v Čechách se vyskytuje již r. 1521, je však německého původu. Autorem je samotný Albrecht Dürer a jedna ze dvou známých variant této značky se poprvé pojí s konkrétním jménem majitele. Majitelem byl Johann Tscherte, neboli Moravan Jan Čert, který žil ve Vídni a s Dürerem se osobně seznámil v Norimberku roku 1522.

Uvedl jsem tedy exlibris malované a dřevorytové – se jménem majitele. Dalším typem je pak exlibris datované. Datované exlibris se uvádí pro Německo z roku 1498, pro Francii z roku 1529 a pro Čechy z roku 1541. Na českém území si dal toto datované exlibris vyhotovit pro svou knihovnu mecenáš humanistické literatury Jan Hodějovský z Hodějova, a to dokonce v několika variantách.[4] U Hodějovského se též setkáváme s knižní značkou raženou do deskových ploch vazby – latinsky supralibros.

Dalším mezníkem ve vývoji exlibris je značka Jana z Lipé, která také pochází z roku 1541. Novinkou na této značce je skutečnost, že byla poprvé označena iniciálami neznámého rytce (E. K.).

Náš historický úvod k vývoji exlibris zakončím dobou okolo roku 1600, dobou rudolfínskou,[5] dobou Tycho de Brahe a Petra Voka z Rožmberka. Je to období středověké exploze vydávání knižních publikací.

Nejrozsáhlejší českou knižní sbírkou byla knihovna Petra Voka v počtu 10 575 svazků, kterou sepsal do katalogu písař a archivář Václav Březan. Březan rozdělil knihy do sedmi tematických skupin, uspořádal je podle velikosti, podle autorů a názvů. Najdeme zde úplný přehled toho, co vycházelo v předbělohorských Čechách. Rožmberská knihovna měla více než 20 různých exlibris a supralibros, přičemž exlibris pro ni vytvořil tehdejší velký umělec Jiljí Sadeler.

Až do 17. století zůstal znak (Wappen) hlavním elementem, který utvářel knižní značku. Teprve koncem 19. století pak ztrácí knižní značka svůj vlastnický charakter a stává se jako samostatné exlibristické umění sběratelským a výměnným předmětem.

Vzniká pak tendence přibližovat exlibris možnostem svobodné grafické tvorby a ovšem rozšiřovat žánr. Když historický vývoj exlibris upustil okolo roku 1900 od doposud převažující heraldické tvorby, začala se na exlibris objevovat všechna možná témata výtvarného umění: zde někdy můžeme také hledat počátky vzniku exlibris se šachovou tematikou, exlibris šachová.

Šachová exlibris jako miniaturní kompozice využívají možnosti znázorňovat graficky šachové figurky z různých dob a v různých stylech. Mohou také alegoricky vystihovat situaci na šachovnici, anebo reprodukovat rytiny a obrazy se šachovou tematikou. Navazují také někdy na středověké miniatury známých šachových rukopisů.

Rok 1900 je ale rokem velice významným také z hlediska světového vývoje všeobecného exlibris. Zmiňuji se zde o této skutečnosti proto, že k této slávě přispěl jeden náš rodák. O co tedy šlo?

V roce 1870 se narodil v Praze v Dlouhé třídě na Starém Městě secesní portrétista a propagátor dřevorytu, umělec Emil Orlík. Náměty svých prvních grafických listů a obrazů našel při asanaci Židovského města v Praze, jehož demolice začala roku 1896. V roce 1899 se Orlík stává členem Vídeňské secese, jejímž prostřednictvím se setkal s japonským uměním.

A hovořím o tom proto, že zde nacházíme zajímavou okolnost: Ještě v této době nebylo v Japonsku exlibris jako takové vůbec známo, tento pojem tam neexistoval. Japonské umění se vyvíjelo zcela bez vzniku a vývoje exlibris, exlibris tam nemělo naprosto žádnou historii či tradici, kterou jsem naznačil v dosavadním textu.

Počátkem března roku 1900 vyrazil Orlík z italského Janova na svou životní uměleckou cestu do Japonska, kam dorazil do Jokohamy 20. dubna 1900. Stal se tam tak známým umělcem, že o něm dokonce Japonci napsali v roku 1901 samostatnou studii.
A byl to on, kdo přinesl poprvé do Japonska exlibris, dosud v Japonsku neznámé. Na soudobé japonské umění měl výrazný vliv.

V Japonsku se tedy na rozdíl od Evropy v předcházejících stoletích exlibris nevyvíjelo, proto tam samozřejmě nevznikla do přelomu století ani japonská šachová exlibris. Zde jen na okraj uveďme, že japonský šach se nazýval „šogi“, říkalo se mu také hra generálů a dostal se do Japonska z dnešní Koreje v 8. století. V moderní době má hrací plocha šogi 9×9 čtvercových polí. Hrací kameny jsou ploché a jsou popsány čínskými písmeny. Figurky jsou král, věž, střelec, zlatý generál, stříbrný generál, jezdec, kopiník a pěšec.

Něco zcela jiného je ovšem desková hra „go“, která zase pochází z Číny a tam se jmenuje wei-chi.

Byl to tedy český umělec Emil Orlík, který evropský grafický výtvarný projev zvaný exlibris jako první přenesl v dějinách umění do Japonska.

Pokud se jedná o samotnou techniku vzniku knižní značky, tak tato se po druhé světové válce také velice změnila. Odborná literatura dnes kromě klasických tiskařských technik, kterých je okolo dvaceti, uvádí také elektronické techniky vzniku knižní značky a fotomechanické postupy. To je však téma pro opravdové specialisty.

Šachová knižní značka, šachové exlibris, nebylo u nás bohužel doposud předmětem zkoumání šachových historiků. Snad se správně domnívám, že k tomuto tématu naši autoři přinejmenším nic nepublikovali. Okrajově se šachového exlibris dotkl ve své práci „Šachy všech dob a zemí“ polský filmový kritik a šachový historik Jerzy Giżycki, který ale původně metodicky nesprávně přičlenil šachová exlibris mezi šachovou filatelii a šachovou filumenii.

Z předcházejícího je ovšem zřejmé, že exlibris má staletou tradici a jako samostatný projev knižní a výtvarné kultury nemá nic společného např. s moderní filatelií, kterou datujeme až od 2. poloviny 19. století.

Vzdělaný pan Giżycki ale velmi rychle svou původní metodiku opravil a sám se stal jedním z největších odborníků na tuto problematiku. Polští autoři dokonce tvrdí, že se stal „nepřekonatelným znalcem“ na šachovou problematiku exlibris, což jistě nebude nikdo vyvracet, jelikož jeho ohromná sbírka šachových exlibris by měla být uložena spolu s dalšími sběry v Knihovně PAN v Kórniku u Poznaně, jak informovaly v roce 2009 polské zdroje.

Jerzy Giżycki nám představuje v citované publikaci dvě exlibris francouzského šachového historika Louise Mandyho, majitele největší sbírky šachových exlibris na světě v polovině minulého století, dále exlibris holandského sběratele M. Niemeijera, další dvě holandských šachových bibliofilů, ještě dvě polského sběratele Wiktora Frantza, firemní exlibris vydavatelství Springer-Verlag a poslední ruského písaře Borisova.

Velice zajímavé příspěvky k šachové historii od Louise Mandyho bychom našli v řadě francouzských šachových časopisů v 50. a 60. letech 20. století. Tento pán byl tak odborným specialistou na šachovou historii, že například podrobně rozebíral osobní korespondenci Honoré de Balzaca, jelikož v ní hledal či nacházel zmínky o šachu.

Pro zajímavost zde dále dodejme, že Dr. M. Niemeijer byl holandský problémista a veliký šachový bibliofil. Sbíral šachové knihy, dopisy, výstřižky z tisku, podpisy a portréty šachistů, karikatury a rytiny na téma šach a různé jiné exponáty. I u nás je všeobecně známo, že Niemeijer věnoval svou velmi rozsáhlou sbírku šachových knih a dokumentů Královské knihovně v Haagu, přičemž na jeho památku nese šachové oddělení této knihovny stále jeho jméno, které bych přeložil jako knihovna „Niemeijerána“. Tato knihovna již také samozřejmě vydala svou vlastní velice podrobnou a obsáhlou šachovou bibliografii.

Šachové exlibris M. Niemeijera, publikované v citované knize J. Giżyckého, vychází z německé miniatury ze 14. století. Tato miniatura představovala Otu IV. Braniborského hrajícího partii šachů.

Francouzské šachové veřejnosti představil celou řadu exlibris například již v roce 1950 Jean Buchet. Poukázal na podchycení významných historických událostí formou grafického projevu na šachovém exlibris. Uvedl bych příklady:

Napsal jsem již v jednom článku, že v Clevelandu ve státě Ohio žil právník jménem John G. White, který odkázal svou šachovou sbírku do slavné místní veřejné knihovny. V této souvislosti pak vzniklo exlibris používané pro tyto jeho publikace s vepsaným nápisem Cleveland Public Library, Cleveland, Ohio a s dedikačním nápisem panu Johnu Griswoldovi Whiteovi (1845-1928) přes centrální šachovnici ve znaku.

Jiný příklad: Roku 1831 byly na ostrově Lewis objeveny staré skandinávské šachové figurky, datované do 12. století, které jsou dnes uloženy v Britském muzeu. Následně vzniklo v Kalifornii šachové exlibris majitele Martina Southerna, které nám představuje tyto světově významné pamětní šachové kameny.

Řada krásných šachových exlibris, o kterých informoval Jean Buchet již v roce 1950, vznikla také v Holandsku. Jedno ze starších pochází z roku 1914, přičemž centrální pole tohoto výtvarného dílka vyplňuje zcela známá katedrála v Remeši, která má představit symbol určité epochy a šachový motiv tvoří pouze osm šachových figur v popředí. Otevřená kniha nad figurkami pod katedrálou nás navede k iniciálám vlastníka. Bylo to dílko holandského malíře a sochaře Lodewyka Schelfhouta, syna rovněž slavného malíře, přičemž majitel pocházel z Rotterdamu.

Zde je nutno upřesnit, že pojem „starší“ či „novější“ exlibris je velice relativním pojmem, jelikož v západních soukromých sbírkách či světových odborných veřejných knihovnách najdeme zřejmě exlibris v šachových publikacích již také z dřívějších století. Minimálně již byla kdysi vedena debata o jednom šachovém exlibris v pojednání
o Caxtonovi, které vyšlo v Miláně roku 1829. (Předtím původně Bruggy 1474, Londýn 1480, kdy se knížka opírala o francouzskou verzi Cessolise.)

Případná šachová exlibris minulých století či nějaké jejich předcházející naznačené vývojové napodobeniny zde ovšem vůbec neuvažuji, jelikož v případě jejich existence jsou pro nás jednak zcela nedostupná a zřejmě také jednoznačně nejsou našeho původu.

Z dosavadního vyplývá, že poznatky o šachovém exlibris u nás (jak v Čechách tak na Slovensku) jsou zcela nedostatečné, i když je zřejmé, že někteří šachisté tato exlibris vlastní. Proto bych chtěl vyprovokovat majitele, aby s nimi seznámili šachovou veřejnost. Jednak naše šachová veřejnost, ale podle mého názoru rovněž naše šachové svazy (český a slovenský) mají v oblasti tvorby šachového exlibris veliký dluh. Především se neexistencí samotného šachového exlibris pomíjí rozsáhlý výchovný, propagační a vzdělávací prostor.

Jedno ze starších exlibris z českých zemí vidíme na prvním obrázku. Pochází z pozůstalosti Otakara rytíře Kruliše-Randy[6] a zachovalo se v knize od Laskera z roku 1914.[7] Kruliš-Randa svou knihu podepsal celým svým jménem inkoustovým pérem, což je patrné na druhém obrázku knihy nahoře vpravo.

Obrázek 1

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 2

Další stopu o šachovém exlibris u nás jsem zachytil k roku 1930. Uvedl mne na ni Spolek sběratelů a přátel exlibris Praha, který sdružuje téměř 600 sběratelů drobné a příležitostné grafiky. Konkrétně to byl jeden z jeho funkcionářů, pan Doc. Dr. Josef Chalupský, za což mu tímto děkuji. Pan docent mi laskavě předal zprávu z časopisu „Knižní značka“, z čísla 3 z roku 1946, kde se píše o našem šachovém exlibris z roku 1930. Tato zpráva je velice zajímavá, proto ji zde cituji:

„Odcizené exlibris.

Antonín Morávek v roce 1930 do dřeva vyryl exlibris s námětem šachovým: V rohu šachovnice je bílý král se střelcem v matovém postavení černou věží a jezdcem. Formát 73:53. Autorova značka M je umístěna v pravém rohu nahoře. Legenda: exlibris Jar. Mrázek. Bílé písmo v černém poli. Toto exlibris bylo vytištěno v souboru autorových prací pod čís. 18 a v časopise Bibliofil. Ve 47. seznamu SSPE má číslo 33.

Značka se zalíbila neznámému zájemci, který si ji dal reprodukovat, avšak značka autorova byla začerněna – zmizela, jméno majitele bylo zastřeno bílým pásem, na němž je nové jméno ležatým písmem, pravděpodobně vlastnoruční podpis: Miroslav Bartík. Jinak všechny detaily i formát originálu jsou zachovány. Může někdo uvésti na stopu? J. Mk.“

(Konec citace zprávy z roku 1946.)

Na vysvětlenou dodávám, že zkratka SSPE znamená citovaný Spolek sběratelů a přátel exlibris, který vydává vlastní časopis pod názvem „Knižní značka“ již od roku 1937. Tento vychází 4 x ročně. Novodobě od roku 2002 SSPE také vydává jednou ročně Sborník pro exlibris a drobnou grafiku, čímž navázal na předválečnou tradici.

Zde je vhodné doplnit, že existuje také Slovenská spoločnosť exlibristov, která uvádí adresu Šancová 68, Bratislava.

Uvedená zpráva z roku 1946 hovoří tedy o tom, že také exlibris jako sběratelsky hodnotné umělecké dílko se již u nás před druhou světovou válkou zřejmě kradlo, resp. zřejmě i zde docházelo k podvodům. Snad toto zmíněné šachové exlibris z roku 1930 najde někdo ze šachových hráčů doma ve své šachové knize.

Na třetím obrázku u tohoto článku pak vidíme ukázku severského exlibris z Dánska, jehož majitelem byl Sverre Halvorsen a na čtvrtém obrázku opět dánské exlibris Bernt B. Jensena, šachového nadšence a sběratele literatury, také u nás koncem 20. století známého šachisty a tehdejšího předsedy jednoho z kodaňských šachových klubů. Obě dánská exlibris pocházejí z přelomu 70. – 80. let 20. století.

Obrázek 3

Obrázek 3

Obrázek 4

Obrázek 4

Bernt B. Jensen měl vřelý vztah k tehdejšímu Československu, často naši zemi navštěvoval. V letech před pádem komunismu organizoval jako předseda klubu řadu přátelských šachových akcí se šachovými oddíly u nás. Jeden z družebních vztahů byl ze strany dánského šachového klubu (tehdejší tamější druhá liga) uzavřen s tehdejším prvoligovým Třincem. Družstvo Třince také přímo Kodaň navštívilo a sehrálo tam dva vítězné přátelské zápasy, pokud se dobře pamatuji, jelikož jsem se této akce osobně zúčastnil. Následně přijeli Dánové k nám a strávili mimo jiné tři pěkné dny na tehdejší podnikové chatě třineckých železáren v Beskydech.

Měl jsem tu čest tehdejší šachovou dánskou delegaci neustále doprovázet a v této souvislosti jsem také zjistil, že pan Bernt B. Jensen nejen že sbíral šachová exlibris, nýbrž se také velice aktivně věnoval šachové filatelii a dokonce šachové filumenii. A to je již obor, který je přímo raritní záležitostí. Nálepky se šachovou tematikou v bývalém Československu se totiž zřejmě dají spočítat na prstech rukou. Pan Bernt B. Jensen byl člověkem, který s radostí lepil šachové nálepky na zadní stranu dopisu, aby takovým způsobem potěšil své přátele – sběratele šachových zajímavostí.

Pan Bernt B. Jensen byl jako sběratel exlibris se šachovou tematikou velice slavným. Odraz této skutečnosti najdeme u nás například ve Zprávách Spolku sběratelů a přátel exlibris z roku 1969. (V letech husákovské normalizace byl čtvrtletník pod názvem „Knižní značka“ přejmenován na „Zprávy SSPE“, což bylo opatření, jak se za normalizace vyhnout zrušení časopisu.) Jak mne upozornil pan Doc. Chalupský, tak je tam uvedeno, že k roku 1969 pan prokurista Bernt B. Jensen již nasbíral 250 knižních značek se šachovou tematikou.

Další informace pochází z téhož periodika z roku 1974, kde se píše následující, cituji:

„Dánský katalog šachů na rok 1973 má také článek Bernta B. Jensena o sběratelství exlibris a speciálně o exlibris se šachovými motivy. Reprodukováno je tu 9 exlibris se šachovou tematikou.“ (Konec citace.)

S panem Jensenem se rozloučím konstatováním, že jmenovaný několikrát psal o svých sběratelských úspěších také ve starších severoevropských šachových časopisech. Sám mi o tom vyprávěl, pro naprostou jazykovou odlišnost jsem ale nebyl schopen jeho odkazy zaznamenat. Pan Jensen u nás běžně komunikoval v němčině, jeho textům v dánštině resp. snad také ve švédštině jsem ovšem nebyl schopen porozumět.

V Dánsku bychom zřejmě našli více sběratelů šachových exlibris. Byl jsem totiž také informován, že otázkou šachových motivů na exlibris se zabýval rovněž dánský sběratel pan Skovenborg, který se zúčastňoval sběratelských sjezdů přátel exlibris. Měl být lékařem a také obchodníkem s vínem a o šachovém exlibris publikoval dokonce samostatnou brožurku.

Dnes najdeme na internetu celou řadu ukázek exlibris se šachovou tematikou. Jedno z Rigy patřící Michalu Talovi a jedno další bylo například k vidění na francouzské stránce o šachu http://www.chess-echecs.com/article-ib-66617517.html – stav v březnu roku 2011. Kdo si dá práci, najde jich na internetu mnoho.

Na jedno zajímavé exlibris, které patřilo velmistru Keresovi, mne kdysi před léty upozornil jeden známý z Brna. K tomuto se snad ještě někdy vrátím.

Dokonce jsem byl informován, že na Moravě vznikla celkem nedávno celá série šachových exlibris, jejímž autorem měl být pan Vymětal. Bohužel se pak můj informátor odmlčel a tato exlibris jsem k dispozici nezískal.

Dovolím si napsat závěrem, že vlastnictví šachové literatury je přinejméně u šachového hráče, byť laika či amatéra, projevem kulturním. A pro sběratele šachové literatury pak vždy bude platit, že exlibris je hodnotným a estetickým doplňkem dobré knihy, každé dobré knihy, nejen šachové, zvyšuje její historickou hodnotu a dotváří ji.[8]


1) Rod střední, nesklonné. Latinsky: liber, brī, mask. – kniha; ex – z, ze.

2) Jako příklad uvádím město Chrudim, kde si můžeme dokonce najednou prohlédnout celý Kabinet EX-LIBRIS, který je součástí Památníku národního písemnictví v Praze a je umístěn v komplexu Chrudimského muzea (nádherná budova), Široká 85, Chrudim. A to není vše, neboť pouhé 4 km od města najdeme další sbírku ex-libris s tematikou koní, kterou návštěvník uvidí při prohlídce Hippologického muzea ve Slatiňanech, Zámecký park č.l, Slatiňany.

3) Jiří z Poděbrad vládl v letech 1458-1471.

4) Jan starší Hodějovský z Hodějova (1496-1566), místosudí českého království. Roku 1555 se vzdal úřadu a proměnil svůj řepický zámek v humanistické centrum. Obklopil se skupinou učenců a básníků, zakládal stipendia, vysílal na studijní cesty, opatřoval básníkům úřady, všestranně rozvíjel humanistickou osvětu. Jeho synovec Bohuslav Hodějovský byl dalším humanistickým přívržencem.

5) Rudolf II. vládl v letech 1576-1611, odstoupil ve prospěch svého bratra Matyáše a zemřel 1612.

6) Podle Malé encyklopedie šachu (Praha 1989, s. 180) byl Otakar rytíř Kruliš-Randa (28.5.1890–1953) šachistou a později šachovým mecenášem, který se stal v letech 1940-1945 starostou ÚJČŠ. Uvádí se, že byl protektorem Měsíce českého šachu v Praze roku 1941; tím však stručná informace končí. K této osobnosti se zřejmě vrátím později v samostatném článečku.

7) Lasker, E.: Schachstrategie – Einführung in den Geist der praktischen Partie, Leipzig, Verlag Veit & Comp., 1914. Archiv autora.

8) Literatura k textu všeobecně:

Vlček, J.: Dějiny české literatury, I. díl, Praha 1960;

Svobodová, A.: Petr Vok z Rožmberka, Praha 1985;

Kolektiv: Československá vlastivěda, Díl VII., Písemnictví, Praha 1933.


Literatura šachová:

Kolektiv: Malá encyklopedie šachu, Praha 1989;

Giżickij, E.: S šachmatami čerez veka i strany, rusky, Varšava 1959;

Giżycki, J.: Z szachami przez wieki i kraje, polsky, Varšava 1972.

Speciální prameny o exlibris:

Informace fukcionářů Spolku sběratelů a přátel exlibris poskytnuté autorovi v roce 2011;

časopis Knižní značka rok 1946, 1969, 1974, 2001;

vlastní archiv autora.

Speciální článek věnovaný šachovému exlibris: druhá část článku od Jeana Bucheta z roku 1950 z časopisu Ľ Échiquier de Paris, č. 25, 5. année.

Poděkování:

Za odkazy, rady a připomínky děkuji p. Doc. Josefovi Chalupskému a p. Ing. Milanovi Humplíkovi.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 11 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


6 − 4 =