Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 1994

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika, Šachy v zrcadle dějin

Vojevůdce Suvorov a šachy

Libor Havlíček st. | May 15, 2014 – 15:09Reagovalo 0 ľudí | 517 prečítaní
Vojevůdce Suvorov a šachy

Víme, že znalost šachové hry se rozšířila po staré Rusi již v období 8. až 10. století. Šachy se dostaly do Ruska ze Střední Asie přes staré tamější kulturní říše raného středověku, a jejich znalost postupovala takovým způsobem, takovou rychlostí a na tak veliké geografické rozloze, abychom mohli s velikou pravděpodobností konstatovat, že tato hra byla již v 10. století na širokých prostranstvích těch oblastí, se kterými si spájíme pojmy staré Rusko, Rus anebo Rusko, ve vyšších vrstvách společnosti všeobecně známa.

Znalost šachů se dostala až na carský dvůr, tak jako v každé jiné středověké zemi, jelikož známe záznamy o hraní šachů z doby středověku vždy především ze šlechtického anebo dvorního prostředí.

Psal jsem již o některých carech, kteří také osobně hráli šachy, podle pramenů, které uvedli do literatury ruští či sovětští historikové. Tak víme například, že šachy hrával car Ivan Hrozný, jehož poslední partie dne 18. března 1584 zůstala nedohrána, jelikož právě při rozestavování figurek car toho dne zemřel, zřejmě na infarkt. V případě Ivana Hrozného se dokonce tvrdilo, že nechával hrát živé šachy a figurky, které byly v rámci partie odstraněny ze šachovnice, byly údajně popravovány. Ostatně jednou byl natočen v SSSR rovněž film, který ztvárňuje tuto živou partii a odkazuje na tento neprokázaný (?) příběh.

Víme také, že šachy hrával Petr Veliký (1672-1725), který rád kupoval nové šachové soupravy. Jedna jeho speciální kožená skládací šachovnice, kterou si vozil s sebou rovněž na válečné výpravy, se zachovala do dnešní doby jako rarita v petrohradské Ermitáži.

Ze století osmnáctého, na jehož počátku působil a vládl Petr Veliký, máme již k šachu celou řadu informací. Řadu z nich jsem uvedl, když jsem psal v podrobném textu o evropské šachové kultuře v letech 1770-1860. Zde pouze dodám, že se rovněž tvrdí, že šachy hrála i carevna Kateřina II. a rovněž její oblíbenec kníže Potěmkin a také syn Kateřiny II., velkokníže Pavel, budoucí car, který byl zavražděn v Michajlovském klášteře 12. března 1801.

Je tedy rovněž známo, že velkokníže Pavel také hrával šachy. Když byl totiž pozván roku 1780 do Vídně k čerstvě nastoupivšímu císaři Josefu II., musel v této souvislosti baron von Kempelen vylepšit svůj šachový automat, aby mohl být Pavlovi předveden. Rovněž se tvrdí, že Pavel pak prohrál s automatem pět partií za sebou.

Máme dále informace, že hra v šachy byla již v osmnáctém století také značně rozšířena v ruském vojsku. A to tím spíše, že některé pluky byly sestaveny pouze ze šlechtických synků a platilo zde v naprosté většině, že důstojníkem byl vždy šlechtic. A jelikož mezi šlechtou se šachy hodně hrály, hrály se i v tehdejší armádě. A šachy se zde hrály nejenom mezi nízkými důstojníky, ale dokonce i mezi nejvyššími veliteli všech ruských vojsk, dokonce i mezi náčelníky těch nejvyšších štábů.

A v této souvislosti se mi podařilo dočíst se tří historických záznamů, hovořících o tom, že se šachy hrály v daném prostředí i za zcela neuvěřitelných okolností. Tyto tři případy si nyní podrobněji rozeberme. Týkají se především vojevůdce Suvorova.

Otcem našeho hrdiny byl Vasilij Ivanovič Suvorov, velící generál ruské armády, člen Vojenského kolegia, rytíř řádu sv. Andreje, sv. Anny, Alexandra Něvského, senátor. Náš hrdina se pak jmenoval celým jménem Alexandr Vasiljevič (Vasilievič) Suvorov. Narodil se 13. 11. 1730 v Moskvě, zemřel 6. 5. 1800 v Peterburgu (Petrohradě).

  1. V. Suvorov, jeden z nejslavnějších světových vojevůdců, nositel všech existujících řádů ruského carského impéria, nositel všech vojenských hodností ruského vojska, generalissimus všech vojsk ruského impéria osmnáctého století, nejoblíbenější a nejpopulárnější vojenský velitel celé tehdejší Evropy, je srovnáván s Alexandrem Velikým či s Hanibalem.

Mimo jiné bojoval v letech 1768-1772 proti polským konfederátům, v letech 1773-1774 v rusko-turecké válce, která se táhla od roku 1768 až do roku 1774. Dále bojoval v rusko-turecké válce z let 1787-1791. Po nástupu Pavla I. na trůn zažil i vyhnanství, ze kterého byl jako nepostradatelný vojenský činitel jmenován hlavním velitelem spojeneckých rusko-rakouských vojsk v Itálii a stal se generálem polním maršálem rakouských armád v rámci spojeneckých bojů Rakouska a Ruska v roce 1799 proti italským a švýcarským revolučním armádám napoleonské Francie.

První záznam o tom, že Suvorov uměl hrát šachy a že je hrával, byl popsán následovně:

V rámci tureckých válek působil Suvorov jako velitel Krymského armádního sboru a všech kubáňských armád, kde mimo jiné opevňoval celou linii Kubáně od Černého až po Kaspické moře. Když se objevil 27. dubna roku 1778 v Bachčisaraji, měl za úkol vylepšit vztahy s tatarským obyvatelstvem a se samotným krymským chánem. Džingischánův (dnes se již píše Čingischánův) potomek, chán Šagin Girej, získal vzdělání v Itálii. Hovořil italsky, řecky, arabsky a rusky, psal verše v tatarštině a v arabštině a samozřejmě miloval šachovou hru. Chán byl vysoce tolerantní muslim, Řekové i Arméni měli na jeho území stejná práva jako pravověrní.

Podstatným se při velice důležitém diplomatickém setkání mezi Suvorovem a chánem Šaginem Girejem ukázala obapolná znalost šachové hry, jelikož když si hosté při návštěvě paláce v Bachčisaraji sedli evropským způsobem do křesel okolo stolu, začalo nejdříve jednání šálkou kávy. Po kávě donesli chánovi tureckou hliněnou dýmku, kterou za chvíli nahradila druhá a třetí dýmka. Když chán každou vykouřil na několik vdechů, přišla na řadu namísto jednání vzájemná šachová partie. A během této partie, jejíž výsledek není znám, byla projednána všechna opatření na zlepšení vztahů mezi Rusy a Tatary. Uvádí se, že stačila jedna jediná vzájemná partie a oba diplomaté byli ke konci partie a ke konci návštěvy zcela s výsledkem jednání spokojeni.

Výsledkem tohoto jednání pak byly následné písemné Suvorovovy pokyny pro všechna ruská vojska v oblasti, ve kterých nařizoval „zachovávat hluboké přátelství a podporovat oboustrannou shodu mezi Rusy a civilním obyvatelstvem různých národností.“ Takovým způsobem vstoupila jedna šachová partie do dějin světové diplomacie. Mimo jiné svědčí tento příběh rovněž o tom, že znalost šachové hry byla mezi tatarskými kmeny po celá staletí nepřetržitá. A nám ve střední Evropě příběh dokládá, že v porovnání s tatarským chánem má řada našich představitelů z hlediska jejich vzdělání opravdu co dohánět.

Druhý záznam o Suvorovovi a šachu ve válkách se týká oblíbence carevny Kateřiny II., knížete Potěmkina, přesněji knížete Grigorije Alexandroviče Poťomkina-Tavričeského (1739-1791), který byl jedním z milenců Kateřiny II. Veliké a jejím spoluvládcem.

Tento samostatný příběh začal vlastně již 12. srpna 1787, kdy Osmanská říše vyhlásila Rusku další válku. Místo příběhu je záliv řeky Dněpru na tkz. Kinburské kose, kde pevnina hluboce vybíhá do moře a kde tehdy stála silná turecká pevnost a město Očakov. Ruská pevnost známá pod názvem Kinburn byla tehdy slabě opevněná a nedostatečná.

Stručně řečeno, Suvorovova vojska zde v bitvě, která začala 30. září, na hlavu porazila Turky, když byl celý výběžek kosy a okolní plytké vody zavaleny mrtvolami. Za tuto bitvu dostal Suvorov od Kateřiny II. například řád sv. Andreje. Válka pak pokračovala, v lednu 1788 vstoupilo do války na straně Ruska konečně i Rakousko a na Kinburské kose se situace opět dramaticky vyhrotila koncem května 1788, kdy pak na kose bylo dne 7. června na hlavu poraženo v jedné z dalších bitev silné turecké loďstvo.

Když skončil červen 1788, stáhl Potěmkin jako ruský nejvyšší velitel k turecké pevnosti Očakov všechna dostupná ruská vojska a začal těžkopádnou rozsáhlou blokádu turecké pevnosti s cílem jejího konečného dobytí a zničení. Potěmkin byl tedy nejvyšší velitel, pravému křídlu ruských vojsk velil generál Meller, středu kníže Repnin a levému křídlu náš Suvorov.

Potěmkin jako všemocný kníže měl s sebou svůj vlastní obrovský trén s veškerým tehdy myslitelným pohodlím, včetně stříbrných jídelních příborů, včetně vlastních kuchařů a přepychových zásob v takovém rozsahu, že i v polním ležení mohl dávat šlechtě přepychové hostiny. Suvorov naproti tomu byl snad nejskromnějším důstojníkem celé tehdejší Evropy a měl pouze jednoho sluhu.

Obléhání pevnosti pak probíhalo v „potěmkinovském duchu“, díky čemuž dnes víme, že také Potěmkin hrával šachy. Stalo se totiž, že se při tomto obléhání ve stanu knížete Potěmkina sešli jednoho dne na hostině princ de Ligne, princ Nassau-Siegen, Portugalec de Pompelon, Potěmkinův synovec Engelhardt, knížecí lékař Francouz Masseau a někteří další hosté. A vzniklou situaci popsaly ruské historické anály takto:

Přítomní jeden za druhým vstávali a pronášeli přípitky na počest knížete Potěmkina, který seděl za těžkou, bronzem okovanou šachovnicí. Jeho partnerem v této šachové partii byl jeho synovec Engelhardt a hlavním kibicem byl francouzský lékař Masseau, který partii podrobně sledoval. Doktor Masseau byl politickým emigrantem, utečencem, který prchl z Francie před poměry v období revolučního teroru a byl krutým kritikem současné Francie. Neustále se revoluční Francii vysmíval a také v průběhu této šachové partie učinil na Francii několik narážek. Rovněž uměl hrát šachy a často knížeti Potěmkinovi při šachové hře asistoval. Nyní se na doktora Masseaua obrátil se zjevným posměchem Potěmkinův synovec Engelhardt:

„Poté, co jste již řekl tolik slov o své staré vlasti, rád bych od vás rovněž slyšel něco o vaší nové vlasti.“ Doktor nezaváhal a odvětil:

„Obdivuhodná země! Neustále ji ctižádostivé hlavy vhánějí do vyčerpávajících dobrodružství. Proč? Proč chtějí přijít na mizinu, prolít tolik krve a znepřátelit si celou Evropu? Aby mohly pobavit zde sedícího knížete, jelikož se nudí a aby dostal kníže možnost připnout si další řád k těm třiceti anebo čtyřiceti, jimiž je již vyzdoben, poněvadž má stále málo!“

Šachy se roztřískly o zem. Potěmkin zařval jako zvíře, uchopil těžkou, bronzem okovanou šachovnici a vší silou ji vrhl za utíkajícím lékařem. Všechno ztichlo, nejjasnější Potěmkin sklonil hlavu a dlouho mlčel. Následoval delší sebelítostný projev Potěmkina, který měl na jedné straně vše, o čem mohl nějaký smrtelník snívat, na druhé straně se právě večer předtím schoval před očima všech přítomných do sklepa, když ho vylekaly dělostřelecké výstřely.

Dopadlo to tak, že Potěmkina nervový záchvat neopustil a nařídil okamžitý útok proti tureckým zákopům, aby dokázal svou chrabrost. Vyšel ze stanu a tak rozčílil svým rozčilením své okolí, že začal nezvyklý ruch v celém táboře a toho si všimli Turci a začali pálit z děl. Jeden granát jej téměř zabil, ale to už o tomto všem věděl Suvorov a běžel k němu a odtáhl ho bokem do bezpečí. Setkali se dva velitelé, Potěmkin, který nechtěl na pevnost útočit a celé týdny jenom vyčkával a Suvorov, který vždy a všude zásadně na vše bez vyčkávání útočil. Dva představitelé odlišných vojenských koncepcí. Nyní, jelikož byl Potěmkin vzrušený, nařídil Suvorovovi, aby zaútočil.

Toto vše se stalo zřejmě 26. července 1788, jelikož, než byl útok podniknut, nastal dne 27. července ve dvě hodiny odpoledne turecký výpad z pevnosti, který vedlo okolo dva tisíce tureckých vojáků.

A nyní se dostáváme ke třetímu příběhu o šachové hře z rusko-tureckých válek. V této bitvě dne 27. července 1788 byl pod Suvorovem nejdříve zastřelen jeho kůň, a jelikož byla na něj soustředěna palba tureckých střelců, poranila mu kulka z pušky náhle krk. S nesnesitelnou bolestí, když cítil, že je rána nebezpečná, odevzdal velení boje a na dalším koni odcválal do tábora. V táboře se rozšířilo, že raněný velící generál Suvorov umírá. Přes celý tábor se hnal francouzský chirurg Masseau do Suvorovova stanu, a když tam doběhl s cílem pokusit se Suvorova zachránit, spatřil ho sice celého zakrvaveného, ale našel ho, jak hraje šachovou partii se svým pobočníkem Kurisem! A proto i záznam o této šachové partii vešel do historických análů.

Dopadlo to tak, že Suvorovův kritický stav se nezlepšil, naopak se zhoršil a Suvorov byl převezen do pevnosti Kinburn. Popsaná bitva byla prohraná, Rusi měli několik stovek padlých. Suvorov ležel ve svém pokoji v Kinburnu, když náhle celá pevnost vyletěla do vzduchu, zavládl ohromný chaos. Vybuchla dělostřelecká dílna a Suvorov utrpěl další zranění na prsou a na končetinách, rána na krku se mu opět otevřela a opět téměř zemřel. Při výbuchu bylo osmdesát mrtvých.

Kromě fyzického utrpení přivedly tyto události Suvorova do Potěmkinovy nemilosti. A nám se zachovala informace o tom, jak měla nediplomatická poznámka šachového kibice doktora Masseaua za následek několik set zbytečně padlých vojáků a jak jedna šachové partie mohla změnit průběh války. Potvrzuje to skutečnost, že vztek mocných opravdu řídí běh světa, vždy však jen negativně. Proto je potřebné likvidovat mocné, než se stanou nezvladatelně mocnými.

Dokumentujme nyní, že vše doposud uvedené není výmyslem ani nějakou přehnanou bajkou. Vše zde popsané bylo velice důležitou událostí, vše bylo pravdivé a šachy opravdu ovlivnily dějiny. Suvorov totiž přežil všechna tato zranění a o řadu let přežil i Kateřinu II. i Potěmkina. A důležitost vlivu šachu na ruské vojevůdce nám osobně potvrdil.

Když pomalu končila rusko-turecká válka a probíhala jednání o případných mírových podmínkách, odcestoval kníže Potěmkin dne 5. října 1791 kočárem jako velice nemocný člověk z Jasova do Nikolajeva. Během cesty pocítil, že již nemůže a přikázal, aby ho vyvedli z kočáru. Rozložili mu plášť u cesty a zde, přímo ve stepi, Kateřinin „Nejjasnější“ zemřel. A jelikož Suvorov byl kromě všeho uvedeného i jinými způsoby veliký člověk, zareagoval na Potěmkinovu smrt tak, že o ní napsal epigram. A v tomto epigramu hovořil pozdější nejvyšší maršál ruských vojsk o nejvyšším knížeti doby Kateřiny II. opětovně rovněž o šachu! Napsal:

 

Jednou rukou vítězství hledá v šachu,

druhou rukou národy drží v strachu.

Jednou nohou druhům i nepřátelům sráží hlavu,

druhou nohou si ve vesmíru hledá slávu.

Suvorov zemřel 6. května 1800 v Petrohradě. Rok předtím, od února roku 1799, kdy byl jmenován hlavním velitelem rusko-rakouských armád v Itálii, bojoval jednak v Itálii ale i ve Švýcarsku. Po změnách v nejvyšší rakouské politice se vracel z Evropy pomalu domů do Ruska. Jeho cesta vedla mimo jiné přes Prahu. Lístky do divadla v Praze, když navštívil jedno představení, stály třikrát více než obvykle. Davy v Praze křičely: „Hurá! Vivat Suvorov!“ Hlučné oslavy byly například také v Plzni. Po odjezdu z Prahy byl však Suvorov již velmi nemocen. Musel se několik dní léčit po cestě v Krakově a udělat více zastávek. Do Petrohradu se vrátil z italského tažení nakonec až 20. dubna, aby tam 6. května 1800 zemřel.

Jeden Suvorovovův životopisec uvedl ještě jeden záznam o šachu v souvislosti s jeho vojenským životem. Když totiž byl Suvorov jmenován v únoru 1799 velitelem armád v Itálii, cestoval do Evropy na italské bojiště z Petrohradu. Jeho cesta vedla také přes město Mitavu, to je Jelgava v Lotyšsku. A tam žil právě ve vyhnanství v mitavském paláci vévoda z Provence, jenž později přijal jméno Ludvík XVIII. A vévoda z Provence přijal Suvorova na audienci tam, kde obvykle po obědě hrával anebo sledoval partii šachu anebo rovněž partii triktraku. A tak se nám v souvislosti se Suvorovem dochovala i zpráva, že Ludvík XVIII. hrával šachy v Mitavě a že zde byla rozšířena rovněž stará hra s kostkami a s figurkami na samostatné hrací desce nesoucí název triktrak.

Či kníže, či vojevůdce, šlechtic, důstojník či král, vždy všichni hráli šachy.


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 13 | Priemer: 4.08
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


6 × = 6