Umenie koncoviek
March 1, 2015 – 11:54 | Reagovalo 2 ľudí | Prečítaní: 2038

Veľmajster Tomáš Petrík Vás srdečne pozýva na aprílové šachové sústredenie, v ktorom odhalí tajomstvá koncoviek. V tejto záverečnej fáze partie sa častokrát rozhoduje o konečnom výsledku a rozhoduje každé tempo.
Program sústredenia:
9.4.2015 – Zásady a princípy …

Celý článok »
Kuriozity

HrajSach.sk denník

Škola šachu

Veľmajster vysvetľuje

Šachové správy

Domov » Historická rubrika, Šach a umenie

120. výročí narození polského spisovatele

Libor Havlíček st. | October 25, 2011 – 11:29Reagoval 1 človek | 395 prečítaní
120. výročí narození polského spisovatele

Jedním z celé řady spisovatelů, kteří uváděli do svých děl buď vymyšlené anebo reálné příběhy o šachistech, byl také polský spisovatel Władysław Zambrzycki (14.11.1891-28.5.1962). Chci ho zde stručně vzpomenout proto, že v dohledné době budeme vzpomínat 120. výročí jeho narození.

Zambrzycki byl nejen spisovatelem, ale také novinářem. Studoval v Belgii a tato studia se také odrazila v jeho tvorbě; vždy se uvádějí alespoň dvě jeho pověsti. Novinářské činnosti se začal naplno věnovat počátkem 20. let 20. století, kdy přispíval nejméně do čtyřech periodik. V letech 1933-1939 vydával spolu s dalšími pravicové politické týdeníky („Merkuriusz Polski Ordynaryjny”; „Nowe Wiadomości Ekonomiczne i Uczone”). V letech 1947-1959 řídil například tehdy známou pravidelnou týdenní rubriku ve „Večerním expresu“ apod.

Publikační činnost se většinou u Zambrzyckého uvádí v rozpětí let 1929-1962, což však pro náš příspěvek je málo podstatným. Z hlediska šachové kultury jako uměleckého odrazu ve spisovatelově tvorbě bylo důležité pro Zambrzyckého období druhé světové války. Spisovatel byl sice ve válečných letech spolumajitelem chemické laboratoře, což by dokládalo snad jeho šance na další existenci, avšak v letech 1942-1943 se musel ukrývat před gestapem.

Jako celá řada dalších, kterým se podařilo přežít, byl Władysław Zambrzycki značně poznamenán hrdinným Varšavským povstáním a ovšem dalšími negativními aspekty války. Válka se odráží v jeho dílech, která napsal v době poválečné; já zde však uvedu pouze dílo jediné. Mám na mysli knížku „Kwatera Bożych Pomyleńców“ z roku 1959, jehož první necenzurované vydání se objevilo na knižním trhu až roku 2008, nákladem vydavatelství Antykwariat Książek. Do češtiny byl přeložen název této knihy jako „Hlavní stan božích pomatenců“, což byl překlad z polštiny našeho překladatele Vladimíra Karafiáta z roku 1975.

Ti „pomatenci“ byli asi vybrání úmyslně. Autorovi šlo o to, aby pohodou a humorem, které provázejí toto dílo, tím více a vypukleji vyzdvihl osudovou tragiku Varšavského povstání.

I když to pro malé odborné znalosti nemohu posoudit, bude toto dílo v polské literatuře považováno za dosti cenné, jelikož ještě v roce 2009 byla na základě této práce napsána divadelní hra, která měla premiéru dne 6.5.2009 v polské televizi TVP 1. (Režie Jerzy Zalewski.)

O čem je tedy dílo „Hlavní stan božích pomatenců“?

Knížka vypráví o osudu čtyř starších pánů, milovníků šachové hry, kteří sice prožívají v srpnu a září roku 1944 Varšavské povstání, ale kteří jsou tak trochu intelektuálně mimo. V podstatě události duševně neakceptují, jelikož se tu a tam přes zákazy vzájemně scházejí. Ale oni se scházejí ne kvůli povstání a války, ale proto, aby si pohovořili, porozprávěli a aby si spolu zahráli šachy, tedy se scházejí proto, aby tu válku nevnímali!

(Varšava byla těžce zkoušeným městem. Již v době polského tažení v roce 1939, když válka vypukla, byla Varšava značně zdevastována bobardováním. Němci zřídili ve Varšavě židovské ghetto, kde na jaře 1943 vypukl ozbrojený konflikt. Nakonec to bylo v období od srpna do října 1944, kdy se zvláštní útvary SS podílely společně s jednotkami německé ozbrojené moci na definitivním potlačení povstání a na úplném a kompletním zničení města.)

Z uvedených starších šachistů nás zaujme postava pana Wincentyho a pana doktora Walberga. Pan Wincenty v této bouřlivé době potkává na ulici pana doktora Walberga, velice zaníceného šachistu, s nímž kdysi před válkou hrával šachy v kavárně a při tomto setkání zve pan Wincenty svého bývalého soupeře k sobě domů, do svého „hlavního stanu“.

„Hlavním stanem“ se stává v této bouřlivé době domov pana Wincentyho. Je to v podstatě jediné klidné místo, kde mohou šachisté zapomenout na okolní svět, na válku, na hlad a na utrpení a tím, že se spolu mohou bavit o šachu a hrát spolu partie, tím se drží při životě, tím se brání nesnesitelné okolní negativní realitě, tím přežívají. Nad šachem a vyprávěním o šachu zůstávají lidmi, lidmi v pozitivním slova smyslu, lidmi normálními. Šach je pro ně prostě jednoznačně jedinou současnou dostupnou kulturou, jedinou možnou normální činností. Je to šance, jak neakceptovat hrůzy války, jak ignorovat ty odporné věci, jak zůstat normálním. A jelikož se toto děje v období masových vražd a prudkých bojů, právě proto jsou zde šachisté označeni spisovatelem jako „boží pomatenci“.

Jedná se současně o hlubokou psychoanalytickou sondu do duše člověka. Je to však sonda nadšeným šachistům pochopitelná, sonda akceptovatelná. Ponoření se do hlubin šachu (respektive do hlubin jiného druhu umění, například do hlubin hudby apod.) a ignorování zvlčilostí za dveřmi „hlavního stanu“ bylo zřejmě pro mnoho lidí jedinou možností, jak za války žít, jak se nezbláznit. Je zřejmé, že starý a slabý člověk snad ani jinou možnost neměl.

Je to tedy protiválečné dílo a je snad také o tom, jak přežít. Je to jenom jedno z mnoha literárních děl, které vznikly za války respektive v důsledku prožité války, a které často byly motivovány šachovou hrou jako možností psychického přežití válečných hrůz. Toto téma bylo zpracováno mnoha autory z Polska, Maďarska a také z pobaltských a bývalých sovětských republik.

Závěrem upomínky na toto dílo polského spisovatele, které uvádím při příležitosti 120. výročí jeho narození, cituji ukázku z jeho knihy v překladu Vladimíra Karafiáta z roku 1975. Dodám ještě, že na tuto knížku upozornil šachisty v šachové literatuře jako první polský šachový publicista, šachový funkcionář a sběratel J. Giżicki.

Ukázka:

„…Kdo četl šachové knihy a časopisy, nemohl přehlédnout jméno doktora Walberga, který v roce 1922 zahnal do kouta vídeňského teoretika, mistra Tarrasche, královským jezdcem.

V dalším roce Walberg porazil velmistra Peretze a v roce 1926 v Karlových Varech silného Kantorowitze v dámském gambitu. V roce 1930 se v Meranu podělil o třetí a čtvrtou cenu s Gebhartem a konečně v roce 1932, na turnaji v Hastingsu, se vítězně utkal s Tartakowerem.

Pan Wincenty dobře ovládal šachovou teorii, ale hrál slabě. Proto obdivoval doktora Walberga, vyhýbal se pastím nastraženým obvykle mezi osmým a dvanáctým tahem a nikdy se jako první nesnížil k prosbě o zahrání další partie. Přesto spolu dříve dost hrávali s výsledkem, který byl předem znám. Doktora Walberga přitahovala nikoli hra sama s panem Wincentym, ale po ní následující příjemná rozmluva.

Jen jednou se stalo, že pan Wincenty vyhrál – doktor Walberg prodělával právě první stadium chřipky a třásl se ve svém kožichu. Tehdy pan Wincenty povstal (došlo k tomu u Lezańského) a k údivu číšníka objednal pro všechny diváky malou černou s moučníkem. Aby si ten den lépe pamatovali…“

Dr. Walberg se svěřil, jak přečkal období okupace: Schovával se a čas naplňoval psaním:

„…Co jste psal?

- Dokončuji teorii francouzské obrany s různými variantami, jichž jsem posbíral asi tři sta. Dovedete si představit, jaká to byla práce. Ověřovat, porovnávat, všechno dát dohromady, a to všechno bylo třeba hledat ve starých časopisech a starých knížkách.

- Je to pravda, že máte první vydání Kochanovského „Šachů“?

- Nevěřte tomu, to je drb. Jediný exemplář byl u Czartoryských. Mám jenom faksimile druhého vydání. Moje kopie byla vyrobena v roce 1884. I to je dost vzácné…

…Po schůzce s doktorem Walbergem se pan Wincenty vrátil domů zamyšlen. Nikdy se necítil dobře, když se sešel s vynikajícím šachistou. Přepadaly ho pochybnosti o vlastních intelektuálních hodnotách.

- Proč hraji slabě?

Snad po tisící si i dnes položil tuto otázku, na niž hledal odpověď asi už třicet let. Proč hraji slabě?

Vytáhl z regálu několik ročníků „Modern Chess Magazine“ a začal prohlížet seznamy. Jméno doktora Walberga jako vítěze našel na šestnácti místech. Ano, šestnáct mezinárodních vítězství! Vyhrává lékař, dokonce ne nijak vynikající, spíš laborant, zatímco Wincenty, který dlouhá léta studoval logiku a s ní souvisící oblasti, nemůže vyhrát právě s tímto lékařem. A říkají, že šachy jsou uměním předvídání…“


Vaše hodnotenie: Nízke 12345 Vysoké
Hodnotilo: 6 | Priemer: 5.00
Ukladá sa ... Ukladá sa ...

Diskusia (1)

Pridať komentár

Návrhy, pripomienky a sťažnosti nesúvisiace s článkom prosím nepíšte do diskusie, ale posielajte na admin(at)chessfriends.com.

Môžete použiť tieto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tento weblog podporuje Gravatar. Ak chcete získať Váš vlastný avatar, zaregistrujte sa na Gravatar.


+ 4 = 5